Jozef Danyi

Nick na ephoto: pepexdx

Jozefovu tvorbu registrujem už dlhé roky. Intenzívnejšie som sa však začal zaujímať o jeho fotografie asi pred dvoma rokmi, keď svetlo sveta uzrela jeho fotografia chlapca na bicykli, ktorý akoby sa vznášal tesne nad vodnou hladinou. Fotografia zachytávajúca zlomok sekundy pred dopadom vo mne nezanecháva len statický výstrižok, ale rozvíja akýsi vnútorný film s plnohodnotným dejom nasledujúcich sekúnd hlasného dopadu. Je plná dynamiky a spomienok na časti ľudského života s názvom mladosť. Mal som pocit, že je to snímok z dielne famózneho športového fotografa Boba Martina.

Podobne na nás bude pôsobiť aj chlapec ako sa obzerá, utekajúc skrz koľaje električky. Obe fotografie sú determinované silou okamihu, ale zároveň nám dávajú možnosť vidieť ďalej.

Usmievavá hlava trčiaca z vody s mokrými vlasmi cez tvár a jedna ruka vystretá vo víťaznom geste nad podareným skokom. Malý chlapec, ktorému sa bez ujmy podarilo prebehnúť na druhú stranu vodiacich koľajníc a jeho šibalský úškrn... Takýmto kúskom ja hovorím Fotografie.

Posledné obdobie sa v jeho galérii čoraz častejšie objavujú portrétne fotografie, hlavne dievčat. Charakteristické črty fotografií by som mohol stručne zhrnúť ako otvorená clona, zaujímavé svetlo, oscilovanie medzi štandardnými a modernými pózami portrétovaného, výborné aranžovanie prostredia, citlivá kompozícia. Ak k tomu pridáme značnú dávku osobitnej invencie, spoznáme tvorbu nášho ďalšieho oceneného člena, ktorému som položil niekoľko otázok.

Jozef, na úvod sa nám skús stručne predstaviť

Jmenuji se Jozef Danyi, ale na webech se většinou prezentuji jako pepexdx. V poslední době už od tohoto pseudonymu ustupuji a začal jsem svou tvorbu představovat už pod svým vlastním jménem. Co se týče mého věku tak minulý rok jsem zdolal čtyřícítku. Místo mého narození je Slovensko, ale zde jsem pobýval velice krátce a následně jsem se sem ještě vrátil, když jsem studoval na vojenské střední odborné škole letecké v Prešově, kde jsem i odmaturoval. Moje bydliště je v České republice na severu Moravy.

Osobne ťa vnímam ako portrétneho fotografa. Je tomu naozaj tak?

Je to tak,ale nijak to neškatulkuji zda fotím portréty a nebo nějakou kreativní tvorbu spjatou s lidskou postavou. Ono totiž každý vnímá portrétní tvorbu jinak. V zahraničí je portrétní tvorba více uvolněnější, tady jsou stanoveny jisté pravidla jak by měl vypadat portrét či nikoliv. Z mého pohledu tyto skutečnosti nijakým způsobem neřeším a předkládám jenom vlastní tvorbu, která ve své podstatě patří do této skupiny žánru fotografie. Takže ano, mohu být považován za portrétního fotografa, ono vlastně ze sklem, kterým cvakám svoje dílka se asi moc jiného nedá vymyslet, ale polemizovat kolem toho by se dalo až až :D .

Na závěr bych chtěl jenom podotknout, že jsem často vyzíván k doplnění exifu u svých fotografií. Tak bych to mohl touto cestou trošku napravit. Fotím zásadně a vždy na clonu f1,2 a manualně si nastavuji čas od 1/8000 směrem dolů podle světelných podmínek, které musím pečlivě hlídat. ISO stabilně nastavené na 50. Pokud fotím v temném prostoru používám ISO 1250, tedy maximum co můj přístroj dokáže a se stejným způsobem nastavení clony a manipulací časem.  Nic složitého, nic těžkého. Focení s bleskem a záblesky je už jiná kapitola, které se snažím víceméně vyhýbat, ale pokud chci fotit v zimě a v teple, tak jenom na denní světlo spoléhat nemůžu.

Čo pre teba znamená fotografia ľudí?

Fotografování lidí, je pro mne neskutečná záležitost. Jedná se o zachycení neopakovatelného momentu a to buď  momentu pohybu a nebo výrazu fotografovaného modelu. Musí to být něco zvláštního, kdy se vám podaří zachytit dynamičnost celé scény a nebo vás celý děj svou náladou vtáhne přímo do fotografie. Je to náročná práce, ale pokud se vám to podaří máte z takovéhoto díla neskutečnou radost. Proto, pro ten pocit stojí za to stále hledat něco nového i přes většinové neuspěchy, které vás budou doprovázet. Člověk je kreativní bytost, člověk je osobnost, není to předmět bez pohybu, bez života. Libí se mi měnit nálady mých modelů, kdy na počátku neví do čeho jdou a postupem času se mění ve tvárnou usměvavou bytost, se kterou se dá pracovat a na konec společnými silami vytvářet fotografii.

Častokrát vidím v tvojich fotografiách nezvyklé pózy modeliek, ktoré popierajú prirodzenosť. Takto im to ordinuješ sám, alebo nechávaš aj modelke priestor?

Pokud se budeme bavit o modelkách, které už mají zkušenosti s modelingem, většinou jim nechám volný prostor, aby jsem si udělal celkovou představu jak je na tom pohybově. Následně stejně jak i u méně zkušených modelek, společnými silami dotváříme konečnou kreaci na tu úroveň, jak si to představuji a jak by měla tato póza dotvářet celé prostředí. Je pravda, že ne vždy ta či ona póza je prezentovatelná, ale nikdy nevíte, kdy se může zadařit a může z toho vyjít zajímává kompozice, která osloví. Avšak tyto mnou naordinované krkolomné pozy ne vždy jsou pro většinu fotografické veřejnosti  snesitelnou estetickou záležitostí a upřímně v dnešní době digitální fotografie se nedivím ,že ve většině evokují k různým narážkám. Ale myslím si, že i přesto nepochopení si svou skupinu příznivců těchto póz má fotografie našla.

Keď ideš fotiť osobu, ktorú si vôbec nevidel naživo, máš pripravenú scénu alebo nechávaš všetko na inšpiráciu okamihu?

Většina fotografií vznikla bez přípravy. Nemám za sebou žádný tým, na place jsem jenom já a modelka. Místo hledám způsobem, že si po setkání prohlídnu modelku, sedneme do auta a jezdíme danou lokalitou, zda mi něco nepadne do oka. Hledám místo a zkouším modelku nějakým způsobem zakomponovat do scény. Ne vždy se musí zadařit , tak využívám i místa již dříve obšláplé. Fotografuji většinou v Olomouci takže za ty roky už jsem si tady našel svá místa, které slouží i jako pojistka, kdyby má „inspiracia okamihu" náhodou selhala. V poslední době již preferuji naplánované témata, které mám od počátku propracované a promyslené. Vím kde se bude celá scéna realizovat, jaké téma se bude fotografovat a se kterou modelkou se bude fotit.

L-kovú 85ku vycítim z fotografie na kilometre ďaleko. K čomu si ju obyčajne našraubuješ?

Jo jo L-ková 85ka, přesněji Canon 85/f1.2 L USM II je opravdu mazel a „šroubuju" ji na Canona 1Ds mark I. K tomu používám ještě blesk Canon 580 EXII, sestava dvou 400vých záblesku od Fomei, ale většinou fotím venku a za denního světla bez využití těchto externích světel. Ještě mám jednoho mazlíka Pentacon SIX-středoformát se sklem 70/f2.8, tady se fotí na svitkový film 6x6.

Za každý rok vyprodukuješ veľké množstvo kvalitných fotografií. Kde na to berieš čas a modelky?

Děkuji za kompliment, ale myslím si že mám ještě velké rezervy co se týče kvality a doufám, že se bude ještě více zlepšovat oproti stávající produkci. Co se týče času je to špatný, proto ta předešlá tak trochu negativní věta, poněvadž se focení věnuji  maximalně  dvě až tři hodiny většinou o víkendu a to jednou do měsíce, když se zadaří tak v letním období dvakrát. To tedy znamená, že ročně nafotím maximálně fotografie s patnácti modelkami. K tomu přihodím street fotky, když mám takzvaně cvakavou náladu a stihnu nějaký workshop se zajímavou tématikou. Nesmím opomenout i mou rodinu, která taktéž dotváří mé nespočetné portfolio fotografií. Modelky získávám prostřednictvím webového portálu fotopatracka.cz , kde taktéž prezentuji svou tvorbu. Poptávek je, ale času málo a děkuji i tímto mým modelkám, které se mnou již delší dobu spolupracují a díky jim můžeme spolu vytvářet něco co zaujme, potěší nebo nadchne širokou veřejnost, která se zajímá o fotografii.

Máš na fotografiách aj deti. Sú to náhodné scény detí, ktoré nepoznáš, alebo...?

Upřímně děti fotím rád, ale ty nejlepší fotografie, které zaujaly jsou s mým juniorem. Takže scény s ním nejsou náhodné, ale připravené a musím uznat, že jako model je prvotřídní. Naposled slavila jeho fotografie úspěch v celorepublikové soutěži pořádané jak v Česku tak i na Slovensku pod názvem "Fotograf roku 2010" na téma "něžný portrét", kde tato fotografie "snít" v tomto kole zvítězila. V předešlém roce slavila úspěch fotografie "MC Dowell-běžec", která byla otištěna v časopisu DigiFoto a následně prezentovaná v II. kole RČSNF v Kongresovém centru v Praze pořádanou fotopatracka.cz a následně byla po ukončení této vernisáže v prosinci 2009 bezplatně vyvěšena v těchto prostorách do konce června 2010. Takže, kdybych to shrnul, děti jsou vděčný motiv se kterým se dá získat krásný snímek a to buďto tak, že se podaří zachytit náhodná scena a nebo naopak již předem připravená, ale vždy to je ten správný a pro publicitu vděčný model. Dětské tématiky jsem měl za ty léta nespočet, ale musím přiznat, že junior v tomto případě jako model vždy vyhrává.

Veľmi sa mi páči fotografia chlapca na bicykli tesne pred dopadom na vodnú hladinu. Ako a kde táto fotka vznikla?

Fotografie byla pořízena v létě roku 2008 na akci Bike and Water 2008 ve městě Šternberk, Česká republika. Název této fotografie "Na hladině" asi neni třeba nijakým způsobem více vysvětlovat. Je to moment zachycení těsně před dopadem  na vodní hladinu. Bylo to foceno za ideálních podmínek aspoň z mého pohledu, kdy bylo mírně pod mrakem a tudiž vznikalo měkké světlo, které mam velmi rád. Fotografování se odehrávalo těsně pod rampou, kde po výskoku bikeři doskakovaly do vzdálenosti cca 5 metru přímo na vodní hladinu. Bylo to foceno na clonové číslo f1,2 a čas 1/6400 ISO 50. Postproces byl provaděn v programu, který jsem si volně stáhl z netu Gimp 2.2 a konečný výsledek už znáte. Prezentuji i barevnou úpravu, která již neni tolik kontrastní a svou atmosférou určitě atmosféru černobílé fotografie netrumfne, ale je dobře, že byla vytvořena a spíše je pro porovnání. Celá serie je k vidění tady.

Si aj aktívny športovec alebo len dokumentarista?

Aktivní sportovec už opravdu nejsem, ale sportovním aktivitám se nijak nevyhýbám. Takže když to shrneme, zbyl na mě  jenom ten dokumentarista :), ale snažím se trošku být sportovně aktivní a udržet si nějakou tu tělesnou formu, abych nezakrněl. I když upřímně, držet skoro 2,5 kilový foťak včetně blesku dvě hodiny tak to dá taky zabrat. Ale to jen tak na okraj a pro pobavení :)

Na záver. Je nejaký fotografický sen, ktorý by si si chcel splniť?

Navštívit nějakou zajímavou a hodně vzdálenou destinaci jako je Austrálie nebo Jižní Amerika a pořádně si tam zacvakat. Techniku již neřeším, 85ka mi přirostla k srdci a už bych neměnil, maximálně budu obměňovat tělo za vyšší třídu a poslední dobou trochu pokukuji po sestřičce 50tce, samozřejmě se stejným clonovým číslem f1,2.ň

Ďakujem za rozhovor.

Poznámka redakcie

Sme radi, že Jozef na našom portáli prezentuje svoju tvorbu a jeho fotografie nás veľmi zaujali. Nie sú len o technike (ktorú samozrejme z fotiek cítiť), ale hlavne o srdci. Osobne sa mi páčia aj Jozefove street fotografie, no a samozrejme bike nad vodou. Ten je modernou obdobou Bressonovho "Man Jumping a Puddle". Myslím, že ocenenie redakcie si opäť našlo správneho adresáta. Prajeme dobré svetlo a veľa ďalších úspechov. (Julo Kotus)