Rozhovor Daniel Řeřicha

Nick na ephoto: Daniel Řeřicha

Kto pravidelne sleduje dianie na našom fotografickom portáli určite zaregistroval medzi fotografiami dňa úžasné krajinky od Daniela Řeřichu.  Narodil sa v roku 1972 o od svojho narodenia býva v podhorskej Krupke severne od mesta Teplice v Krušných horách.

Dokazuje že pre fantastické zábery prírody nie je dôležité kam človek príde, ale kedy príde. Nerozhodujú dlhé kilometre, ktoré musíte nachodiť za atraktívnym miestom, ale správne načasovanie a synchronizácia s okolitou prírodou vedia vykúzliť tú správnu atmosféru vo fotografii. Aj o tom ako kúzli Daniel sa dozviete v nasledujúcich riadkoch.

Daniel kedy a ako si sa dostal k foteniu?

Od malička mám rád přírodu, rád cestuji a poznávám zajímavá místa. Jako většina lidí jsem na výlety či dovolené brával fotoaparát a v rámci možností jsem se snažil navštívená místa co možná nejlépe zdokumentovat. Nejdříve to tedy bylo spíše jen cestování doplněné o nějakou tu fotku.

Trochu více jsem se o fotografii začal zajímat v roce 2000. Tehdy jsem jako dárek dostal knihu o fotografování a po pár měsících jsem si pořídil kinofilmovou zrcadlovku Pentax. Do světa digitální fotografie jsem vstoupil o čtyři roky později a počátkem roku 2006 jsem přešel na digitální zrcadlovku Canon EOS 350D. Tehdy mne fotografování zcela pohltilo a od té doby veškeré mé výlety do přírody a cestování podřizuji fotografování.

Vo  svojej  galérii máš v  drvivej  väčšine fotografie prírodných scenérií.  A musím hneď dodať, že úžasných! Nikdy ťa to nelákalo, alebo neskúšal si aj niečo iné?

Rád se podívám na snímky divokých zvířat a úžasná je i makrofotografie. Jsou to však velice těžké disciplíny na které se zatím necítím a proto zůstávám věrný krajinářské fotografii, která se mi zdá podstatně snazší.

Nyní si vzpomínám, že jsem se zrovna nedávno pokoušel u krmítka nafotit banální snímek sýkorky. Po dvou hodinách cvakání z toho nakonec nebylo nic! Jak by to teprve dopadlo někde v divočině, nechci ani domýšlet.

Ak si pozriem akúkoľvek tvoju fotografiu, tak sa pýši vysokou technickou precíznosťou do najmenších podrobností. Si taký aj v bežnom živote? Precízny detailista? :)

Ano, často slýchám, že jsem detailista, puntičkář a podobně. Nevadí mi to, protože takový asi skutečně jsem. Snažím se vše dělat co nejpoctivěji a nepřestanu dříve, dokud to není podle mých představ. Stejným způsobem přistupuji i k fotografii.

Už přímo v terénu se snažím udělat pro budoucí snímek maximum. Nejdříve si pečlivě celou scénu  prohlédnu a v rámci možností jí „uklidím“ od rušivých a přitom nepodstatných prvků. Jednou to je kousek suché větve, jindy příliš světlý kamen či odhozená plechovka. Samozřejmostí je pak správné zaostření, volba expozičních hodnot a práce s filtry. Pokud toto vše zvládnu a výsledný snímek je dle mých představ, tak nastává druhá fáze a to zpracování fotografie v počítači. Ani zde si však nic neodpustím!

Zostaňme ešte pri tej technickej stránke. Krajina si vyžaduje množstvo detailov a to zrejme nepôjde bez špičkovej techniky, hlavne ak fotografie skončia vo veľkorozmernej papierovej podobe na výstave...

Pokud přeskočím období, kdy jsem pracoval s analogovou fotografii, tak nejdříve jsem ve fotobatohu nosíval digitální zrcadlovku Canon EOS 350D společně s objektivem  Tamron 17-35/2,8-4,0 Di LD. Značce Canon jsem zůstal věrný a v současné době používám jako hlavní tělo Canon EOS 5D Mark II, které mi nabízí přesně to, co pro technicky dokonalou fotografii potřebuji – velké množství detailů, které vyniknou zejména při tisku velkoformátových fotografií.

Širokoúhlému objektivu Tamron 17-35 jsem zůstal věrný a používám jej dodnes. U krajinářských  snímků mám rád výrazné popředí a přesně to mi poskytuje ohnisko 17mm. Zároveň v poslední době přicházím čím dál více na chuť krajinnému detailu (nebo polodetailu) a tak poměrně často využívám i teleobjektiv Canon EF 70-200/4 L USM. To jsou tedy mé dva nejoblíbenější objektivy, bez kterých si fotografování neumím představit.

Kvalita používané techniky je určitě velice důležitá, ale v případě krajinářské fotografie je ještě důležitější umět vnímat okolní krajinu a pak mít také štěstí na zajímavé podmínky.

Tvoje fotografie sú farebne veľmi živé. Prekrásne farby v momente zaujmú, ale čo je dobré nepreháňaš to. Používaš hardvérové filtre, alebo nechávaš všetko na grafický editor?

Jak už zde okrajově zaznělo, přímo v terénu si fotografování bez filtrů neumím představit a u většiny případů je ani sebelepší grafický editor nemůže nahradit. Pokud budu konkrétní, tak používám samozřejmě polarizační filtry a také zásuvné šedé přechodové filtry. V poslední době experimentuji s dlouhými expozičními časy a tak jsem si velice oblíbil silný ND filtr, který prodlužuje expozici o deset clonových čísel. S tímto filtrem není problém i za slušných světelných podmínek exponovat několik desítek vteřin, což dává snímkům za určitých podmínek zcela novou dimenzi.

Keď som si prechádzal cez osobnú stránku, zistil som že v tejto fotografickej oblasti si veľmi aktívny človek. Zapájaš sa do rôznych súťaží, vystavuješ na mnohých fotoportáloch, píšeš články z fototripov dokonca organizuješ workšopy a vydal si knihu. Ak som na niečo zabudol kľudne povedz. :) Natíska sa otázka ako to všetko stíhaš? Je fotografia tvojim hlavným zdrojom obživy?

Musím říci, že výčet mých aktivit kolem focení je kompletní a samotného mě překvapilo jak je dlouhý. Pokud to nebude vadit, tak začnu od konce. Fotografií se neživým a pravděpodobně bych na tuto variantu ani nepřistoupil. Obávám se, že pokud by se z focení stala „povinnost“, tak bych přišel o můj velký koníček a to bych opravdu nechtěl.

Fotoportály a podobné servery pro mě znamenají výbornou a rychlou zpětnou vazbu relativně širokého okruhu lidí z různých koutů světa. Každý věcný názor pod fotografií mě pak posouvá o kousíček dál a právě proto jsem v tomto směru tak aktivní. Samozřejmě jsou tyto servery pro mě i velkou inspirací a také místem, kde se občas mohu zúčastnit nějaké té soutěže.

Workshopy, které vedu společně s  Tomášem Morkesem (www.tomasmorkes.cz) jsme začali pořádat tak trochu náhodou. Na počátku byly opakované dotazy návštěvníků našich webových stránek, zda nepořádáme nějaké fotografické kurzy, že by se rádi zúčastnili.  Pak už byl jen krůček k naplánování první akce a vzhledem ke kladným ohlasům účastníků v této činnosti pokračujeme.

S nadsázkou mohu říci, že ze všech popsaných činností mi snad nejvíce času zabírá občasná publikační činnost. Nejsem totiž žádný „spisovatel“ a i když se jedná jen o krátké články, tak se u nich vždy pěkně zapotím. Na druhé straně však cítím, že i toto je část mé prezentace, ve které bych rád pokračoval.

No a jak to vše stíhám? Abych řekl pravdu, tak ani nevím, ale bez velké podpory mé rodiny by to určitě nešlo a i tak se občas stává, že bych den o nějakou tu hodinku potřeboval prodloužit.

Za niekoľko rokov čo sa venuješ foteniu si určite precestoval mnohé fotogenické zákutia. Keby si si  mal vybrať miesto, kde si sa cítil najlepšie, miesto, ktoré ťa dokázalo najviac očariť, svojou krásou a atmosférou, ktoré by to bolo?

Když opomenu Česko-saské Švýcarsko, které mám velice rád a jak se říká, nedám na něj dopustit, tak asi nejvíce mě učarovaly Dolomity. Když jsem do této oblasti vyrážel v roce 2006 poprvé, tak jsem se o Dolomitech pokusil sehnat co možná nejvíce informací (ostatně tak jako vždy před nějakou cestou) a domníval jsem se, že mě nemůže nic překvapit. To jsem však netušil, jaká krása mě ve skutečnosti čeká. Dolomity pro mě byla láska na první pohled. Krásné louky, vysoké horské štíty, průzračná jezera, ledovce, no prostě ráj na zemi. Samotnou kapitolou jsou pak místní lidé, kteří jsou velice vstřícní, obětaví a za všech okolností se snaží, aby návštěvník byl po všech stránkách spokojený. Proto se do této oblasti Alp stále vracím a snad i nadále vracet budu.

Krajinkárov mám vo veľkej úcte. Dokážu čakať na jednu fotografiu neskutočne dlho. Ako najdlhšie si čakal na tú svoju pravú fotografiu?

Tvoje slova musím potvrdit. Dost často se vracím na stejná místa, právě z důvodu, že mne neuspokojují světelné podmínky či atmosféra pro pořízení snímku. Tak dlouho to zkouším, až se nakonec dílo podaří. Nelze tedy zcela přesně definovat, kdy jsem čekal na cvaknutí závěrky nejdéle, ale většina míst na pořízení té pravé fotografie teprve čeká.

Dříve jsem kvůli dobré fotografii neváhal vstávat i ve 3 hodiny ráno, ale jelikož si rád přispím a jsem už pohodlnější člověk, tak v poslední době na vytipovaná místa vyrážím raději rovnou se spacákem a mohu si tak ráno „přispat“.

Na druhé straně mívám i štěstí! Občas se mi stává, že na nějaké místo vyrazím poprvé a hned jej zastihnu v zajímavé atmosféře, ve kterou jsem ani nedoufal.

Je miesto na našej planéte, kde by si rád rozložil statív? Mám na mysli niečo extrémnejšie ako napríklad Antarktída? Veľa tuzemských krajinkárov nemá v galérii ľadovce a polárnu žiaru. :)

Těch míst se mi v hlavě honí mnoho, ale abych se přiznal, tak Antarktida mezi nimi není. Z těch relativně bližších lokalit bych velice rád navštívil Island. Z těch opravdu snových míst bych jmenoval Argentinu, kde mě už léta fascinují fotografie z národního parku Los Glaciares se skalními masivy Fitz Roy a Cerro Torre nebo pak úžasné scenérie Nového Zélandu. Jak tyto mé sny dopadnou ukáže čas.

Ďakujem za rozhovor a prajem aby v tomto novom roku vyšiel aspoň jeden.