Rozhovor Evžen Takáč

Nick na ephoto: evzentakac 

Osobná stránka: http://www.evzentakac.cz/ 

Snáď nebudú mať naši mladší čitatelia problém s čítaním dnešného rozhovoru, pretože odpovede budú v rodnom jazyku oceneného užívateľa. Ale aj keď možno český jazyk, bude trošku robiť neplechu, určite však môžem povedať, že vizuálny vnem z fotografií nebude problém pre žiadnu generáciu. Môžeme sa pokochať  nádhernými fotografiami živej a neživej prírody z rôznych kútov sveta.
Človek, ktorý bude dnes odpovedať na moje otázky, je príkladom toho, že keď dávate do svojej záľuby celé srdce, musí sa to časom niekde odzrkadliť. Evžen svojimi článkami a fotografiami v užívateľskej sekcii hneď zaujal širší okruh ľudí. Tento fakt nemohol zostať dlho nepovšimnutý...

Evžen, ty si sa stal pred nedávnom externým redaktorom nášho fotoportálu. Ako k tomu došlo?

Na začátku našeho rozhovoru, bych chtěl pozdravit všechny čtenáře serveru ephoto.sk.

Nyní k Tvé otázce. Externím “ redaktorem“ sice jsem, ale rozhodně se za někoho takového nepovažuji. Je to pro mě příliš vznešené oslovení. Jak jsem toho dosáhl? K mému překvapení, až příliš snadno. Popravdě řečeno, jsem o takové možnosti neměl ani tušení, ale toho, že váš server nabízí vkládat články do osobního profilu, a poté je veřejně publikovat, jsem si všiml okamžitě. Tato možnost mě velmi potěšila a také hned byla, řádně, využita. Po zveřejnění prvního článku o Veverkách obecných, přišla velmi slušná, uživatelská odezva. Také proto, jsem za nedlouho zveřejnil dašlí článek (Skotsko díl první). Ten se však na mém profilu, moc dlouho neohřál. Asi dva dny na to, mě kontaktovalo vedení ephoto.sk s dotazem, zda bych měl zájem stát se vaším externím redaktorem a publikovat své články v hlavní sekci. Jak píši na začátku, za redaktora se nepovažuji, ale nad touto nabídkou jsem příliš dlouho neváhal, a od té doby jsem tam, kde jsem, tedy externím „redaktorem“. Za tuto možnost moc děkuji.

Tvoje photopointy zo Škótska sú okrem nádherných fotografií, doplnené aj sprievodným slovom. Máš pocit že len fotografia nestačí na opis krajiny, alebo je v Tebe kus žurnalistu?

Díky.

Jsem samozřejmě zastáncem toho, aby fotografie, svým obsahem zdělovala: vyjádření emocí, kouzlo okamžiku, náladu, autorský záměr atd. U svých fotografií se o to, ve větší míře, snažím. Né vždy se to povede. Existují témata, u kterých to moc dobře nejde, ale krajinářské fotografie se to rozhodně netýká. Ta by se měla těmito body řídit ze všeho nejvíc. Proč tedy průvodsovské slovo? Stačilo by přeci, fotografie jen vkládat na stránky a nic víc neřešit. Na fotografické výstavě také ke snímkům nepřikládám žádné komentáře. Psaní článku beru spíš jako doplněk, a zároveň jako otevřený deník z mých cest. Pokaždé, když si chci zavzpomínat na konkrétní cestu, otevřu článek, přečtu si ho, a jsem zase zpět. Někdy si to zkuste, dokonale to funguje. Navíc mě to psaní baví, a když se nad tím tak zamyslím, nabízím čtenářům další informace, k místu vzniku fotografií a neochudím je o mé zážitky z cesty.

    

Všimol som si na osobnej stránke, že používaš takmer výhradne pevné skla. Pre krajinkára, čo musí neustále cestovať za fotografiou je to asi značný nárast počtu batožín. Nosíš celý svoj fotopark zo sebou?

Ano, nosím svůj 15kg fotobatoh neustále plně vyzbrojen. Po přečtení mé odpovědi, si zajisté budou někteří lidé klást otázku,k čemu?!!? Přesně stejnou otázku si kladu pokaždé, když balím věci na cestu. Dopředu tuším, že některý z objektivů nebudu na 90%  potřebovat. Poté si vždy vzpomenu na známe příslový „štěstí přeje připraveným“ a né jednou,  se mi to vyplatilo. Dobrým příkladem byla cesta do Skotska, kde jsem pevnou třístovku vláčel  čtrnáct dní s sebou, a nakonec byla využita jen dvakrát. Na focení vzdáleného majáku a  fotogarfování Tuleňů na pobřeží, které bych jinak neměl šanci zachytit, v ideální vzálenosti. A tahání takto těžkého báglu,  beru zároveň, jako ideální způsob na zlepšení své fyzičky, takže také k něčemu dobré.

Nemáš problémy s prenosom techniky keď cestuješ lietadlom? Predsa len krajinkár musí zobrať aj statív...

Pro cestování letadlem je, z cenových důvodů, nejideálnější využít některu z nízkonákladových společností. Přeci jen, cena letenek, tvoří nemalou část veškerých výdajů. Cena  je, ale samozřejmně něčím vykoupena, a to hlavně váhovým limitem zavazadel. Většinou, 20kg na hlavní zavazadlo, kde jsem nikdy nepřekročil i s rozebraným stativem, 18kg. Horší věc, je 10kg na osobní zavazadlo, u mě to je samozřejmě ten 15kg fotobatoh. Dělám to tak, že při odbavování, toto zavazadlo raději neukazuji, a kdyby přeci jen chtěli můj cenný náklad vážit, mám připravené veliké kapsy u bundy, kolem pasu. Tam se několik těžších objektivů vejde. Také kamarádi, co cestují se mnou, mají osobní zavazadla lehčí, takže mohu využít jejich prostor, ale jak píši, zatím to nebylo nikdy zapotřebí.

Podľa fotografií vidím že si dosť toho precestoval, či už za krajinkárskou fotografiou, alebo fotografiou živej prírody. Ktorý kút sveta ťa z precestovaných najviac očaril?

Cestování za zvířaty, nebo lépe řečeno za určitým druhem a čas strávený v jejich blízkosti, ve mě vždy zanechal nádherné  vzpomínky. S takové cesty si odvážím důležité poznatky z jejich života, to je pro mě velmi cenné. Pozorování jejich typického chování, je velmi poučné a hlavně nezapomenutelné. Pokud vyrážím za krajinou, strávím pozorováním, dané země, mnohem více času, dobře si zapamatuji, typickou, charakteristiku místa. Díky tomu si o ní dokáži udělat mnohem lepší obrázek, a hlavně svůj vlastní pohled. Pokud bych tedy měl vyzdvihnout některou zemi, tak by to bylo Skotsko. Krajinné scenérie, Skotské vysočiny, vyvolají v člověku skryté emoce a právě ty, mě nutí se na místo opět vracet.

Viem, že si sa pred nedávnom vrátil zo zahraničia. Kde si bol? Môžeme sa tešiť aj na ďalší zaujímavý photopoint z tohto výletu?

Je to tak. Hned z jara jsem si s přáteli zajel do Holandska nafotit tulipány a mlýny. Nakonec se s fotografování mlýnů, stalo putování za majáky. Né, že by se nenašla příležitost pořídit snímky mlýnů, ale po návratu domu jsem zjistil, že fotografií obsahujicích maják mám více, než mlýnů.

Má poslední cesta byla na Island. Šlo o akci, která se odehrála velmi narychlo. Ještě dva týdny před odletem jsem s něčím takovým vůbec nepočítal. Akční cena letenek, byla tak lákavá, že se nedalo odolat. Za tak krátkou dobu, nebylo v mých silách, provest řádnou přípravu. Z tohto důvodu, jsem pojal cestu hlavně jako prozkoumaní zdejší krajiny. I přesto vše, se mi nakonec podařilo pořídit pár zajímavých snímků. Samozřejmě počítám, že z obou cest,  vznikne „otevřený deník“ doplněný snímky z dané země.

Kam sa chystáš najbližšie a čo budeš fotiť?

V nejbližší době proběhne dovolená s rodinou a teprvé po té mohu něco plánovat. Každopádně se nabízí cesta do Dánska, kde bych rád pozoroval průběh jelení říje. Dále podzimní putování po Alpách a Itálii, odkud bych rád pokračoval na prozkoumání další krajinářské lokality, kterou si zatím nechám pro sebe. Na leden 2013 plánujeme s kamarádem zimní akci do Skotska. Bude to formou workshopu pro dalších 6 účastníků. Zatím je to jen taková vize, tak uvidíme.

Dovolím si citovať z tvojej stránky: „Tento nákladný koníček jak na čas, tak na finance, o které ochuzuji svou rodinu, mohu provozovat jen díky plné podpoře mé milující ženy Petry, které chci tímto moc poděkovat.“
Predstavujem si to tak, že manželka príde a povie: „Miláčik, už rok si si nekúpil žiadny objektív! Nemohol by si si dnes urobiť radosť nejakým L-kom?” ;)

Tato otázka mně, i mou ženu, opravdu pobavila. Také její první reakce zněla:  “ To jsem zvědavá, co na ní odpovíš”. Bez váhání jsem jí řekl: “Přeci pravdu”.

Takže ven sní. Kdyby to fungovalo tak jak si to představuješ ty, byl bych asi nejšťastnější člověk na světě, ale pravděpodobně né moc dlouho, protože bych brzy měl  hluboko do kapsy. Věc se má spíš takto. Kvůli tomuto koníčku, opouštím často svou rodinu, sice né na dlouho, ale přeci. Také cestování stojí nemalé peníze, o technice nemluvě. Pokaždé, když si pořizuji něco nového, co “strašně” moc potřebuji  a “nemohu” bez toho, jako fotograf fungovat. Podělím se o to i se svou ženou, která mi pokaždé položí stejnou otázku:

“Co to umí navíc, než to ostatní ?!!?”

Snažím se jí to co v nejlepších barvách vysvětlit, někdy musím vysvětlovat tak dlouho, až podlehne. Plnou podporou mé milující ženy, bylo spíš myšleno, časté cestování. Když se začnu někam chystat, potřebuji to doma zdělit. Petra, to na mě už pozná.

“ Tak kam to bude tentokrát a na jak dlouho?”. Zazní, někdy z jejich úst dřív, než stihnu něco říct. Po položení otazky: ”Bude ti to hodně vadit”, mi odpoví : “co mám s tebou dělat, vím, že tě to baví a stejně by si jel”.

V určitých věcech má pravdu, ale pokud by řekla, že si nepřeje, abych někam jezdil, nejel bych. Tedy nejprve bych se opět pokusil vše převést do nekrásnějších barev a to tak dlouho, dokud by nesvolila. To jsem naštěstí nikdy nemusel a právě za to, to poděkování.

Veľmi sa mi páčia v galérii letovky Papuchalka bielobradého. Sú to plaché vtáky, alebo fotenie je obdobné ako pri holuboch? Kde si ich bol fotiť?

Fotografování a pozorování Papuchálků je opravdu velmi zábavné. Pokud s nimi strávíte několik dní, poznáte jejich typické chování a denní rituáli, musíte si je, zákonitě zamilovat. Na světě je spousta hnízdících kolonijí, které jsou dostupné i běžným turistům. Jedna taková je i na Norském ostrově Runde. Když dojdete na okraj útesu, zastaví vás varovné ohraničení, doplněné cedulí s informacemi o hnízdění těchto krasavců. S pocitem, že když zůstanete stát a nebudete porušovat příkazy, nezasahujete do jejich teritoria. Bohužel, opak je pravdou. Při vracení Papuchálka s potravou v zobáku, které probíha v denních intervalech, se ze zdánlivě klidného místa, promění papuchálčí skála v neskutečný mumraj. Zanedlouho zjistíte, že na místě, kde jste složil své unavené tělo, se nachází hnízdící nora a Papuchalk s naditým zobákem potravy, který si sedl dva metry před vás, a zmateně pobíhá z místa na místo. Přemýšlí nad tím, co to brání ve vletu do nory, aha, je to vaše noha. Stačí ji přizvednout a opeřený pilot, bez váhání, zafrčí dovniř. Chci tím říct, že páry hnízdící v těchto místech jsou na přítomnost lidí velmi zvyklí, na jejich chování je to dost znát. Fotogarfování portrétu je tedy celkem snadné. Pokud si budete chtít přivézt pěknou letovku, obrňte se pořádnou trpělivostí. Jejich přílet je nečekaný a dost rychlý.

Patríš k fotografom, čo dokážu rýchlo-palným štýlom zaplniť obrovské kapacity pamäťových kariet, alebo skôr naopak?

Věnuji se fotogarfování  krajiny a živé přírody. Spadám tedy, mezi obě kategorie. Při krajinaření se snažím více přemýšlet nad kompozicí, také nad tím, zda mám vůbec danou scénu zvětšnit. Pokud se rozhodnu fotogarfovat, pořídím jen potřebné množství snímků. Při fotografování živé přírody, se víc snažím soustředit na zajímavý moment. Mám-li štěstí a mohu něco takového pozorovat, karta je naplněná velmi rychle. Myslím si, že to každý fotograf, živé přírody, dobře zná.

Ďakujem za rozhovor a prajem naďalej tak tolerantnú manželku ;)