Polednice

Body: 147.00    Videnia: 2004    Páči sa: 21

Pre vloženie príspevku alebo hodnotenie musíte byť prihlásený.

Komentáre a hodnotenia

Zoradiť od najstarších
kubizmus
externý redaktor 2013-05-03 14:25:59
príspevok od: samophoto
pekné
dik
 
samophoto
2013-05-03 14:20:58
pekné
 
Jozi Mačutek
2013-05-03 07:34:01
príspevok od: kubizmus
dik ta bolo to fotene na poludnie je to skor taka pracovna fotka aby som vedel , kde s mama vratit po dobre svetlo tak som sa len pre vlastnu zvedavost s tym dakus pohral, ci by sa dalo cosi z toho vytiahnut. Som to skusil doladit takym poludnovym tonom
chápem to ... skvelé miesto ale nemáš čas čakať na večerné/ranné svetlo poznám také situácie
 
kubizmus
externý redaktor 2013-05-03 07:31:32
príspevok od: Jozi Mačutek
super ... ale nejako ma nelaka ta žlta obloha
dik ta bolo to fotene na poludnie je to skor taka pracovna fotka aby som vedel , kde s mama vratit po dobre svetlo tak som sa len pre vlastnu zvedavost s tym dakus pohral, ci by sa dalo cosi z toho vytiahnut. Som to skusil doladit takym poludnovym tonom
 
Jozi Mačutek
2013-05-03 07:28:28
super ... ale nejako ma nelaka ta žlta obloha
 
kubizmus
externý redaktor 2013-05-02 17:48:27
príspevok od: bizerte
prekrásna krajinka....
veru, ja ked som ju objavil spoza stromov, tak mi az sanka spadla sa mi nechcelo verit ze take uzasne vlny existuju aj bez deformacie
 
bizerte
2013-05-02 17:39:27
prekrásna krajinka....
 
 
Clona: 5.5
Expozícia: 1/500.00 sec
ISO: 80
Fotoaparát: Canon Powershot A580
Ohnisko: 23.2 mm
Pridané: 2013-05-02 14:29:27
Na kritiku: 2013-05-03 07:24:26
Miesto:Morava
Témy: dedina / vidiek, krajina
U lavice dítě stálo, 

z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! Hle husar a kočárek -
hrej si! - tu máš kohouta!"
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!

"Dej sem dítě!" - "Kriste Pane,
odpusť hříchy hříšnici!"
Divže smrt ji neovane,
ejhle tuť - Polednici!

Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž - a již je vzápětí.

Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
"Pro Kristovu drahou muku!"
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika svakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté;
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

Karel Jaromír Erben