Rozhovor Žaneta Frenn

Užívateľský účet: ZanetaFrenn 

Pozornosti redakcie neunikla svojimi umeleckými portrétmi detí ani rodáčka z Ostravy Žaneta Frenn. Ako sa už pomaly stáva zvykom, mnohí zaujímaví fotografi začali fotiť len pred nedávnom. Ako keby svoju umeleckú dušu držali v sebe omotanú silnými reťazami a umožnili jej realizáciu až prostredníctvom fotoaparátu. Rýchle osvojenie technických záležitostí netrvá dlho a následne prichádza fáza realizácie vlastných predstáv. Rovnako je to aj s dnešnou ocenenou členkou. Raketový nástup začal u Žanetky v roku 2012. Jej štylizované fotografie sa stali u nás viackrát fotografiami dňa. Dômyselne postavená scéna premyslená do detailov, štvorcový formát, stredová kompozícia a vysoká technická kvalita sú typické znaky pre jej tvorbu. Nazrime spoločne do jej fotografického a osobného zákulisia.

Žanetka, skús čitateľom prezradiť niečo o sebe...

Ahoj, předem bych ráda poděkovala ephotu za ocenění, kterého si opravdu vážím.

Narodila jsem se v roce 1981 v Ostravě, kde nyní s rodinou žiji. Jsem vdaná a jsem maminkou tří dětí (11, 9 a 4 roky). Vysokou školu jsem vystudovala v Praze, obor mezinárodní vztahy a evropská studia. Mezi mé největší vášně patří cestování a poslední rok a půl žiju propojená s fotografií. Je to poněkud složitější,  skloubit vše dohromady a tak kompromis neustále hledám :). Co se fotografie týká, tak se stále učím, zkouším a jsem moc ráda, když výsledné obrázky zaujmou. Mám ráda symetrii, proto čvercový formát, proto nejčastěji středová kompozice.

Tvoje meno zaváňa exotikou...

Manžel je američan libanonského původu, takže rodinu máme na třech kontinentech :).

Děti vyrůstají v bilingvním prostředí a cestují s námi od malička. Manžel pracuje v zahraničí a tak dokud byly děti malé, jezdívali jsme s ním. S povinnou školní docházkou už to začalo být složitější. Nicméně na to moc ráda vzpomínám. Nějakou dobu jsme žili v malé vesničce na jihu Číny a to bylo pro mě do té doby první setkání s naprosto odlišnou kulturou. A v této době začala má vášeň pro cestování. Věřím, že to bude láska na celý život, stejně jako to cítím u fotografie.

Takže teraz, keď už deti vyrástli, toľko necestuješ?

Je to tak. Nyní je to o poznání méně. Nicméně i s rodinou se dá cestovat a poznávat, ale je to složitější a finančně náročnější. Loni jsem byla po dlouhé době sama (bez dětí) s kamarádkami na 10 dní na Srí Lance a bylo to parádní. Měly jsme pěkně nabitý program. Ráda bych vyjela takto jednou za rok/dva poznávat, mám pocit, že bych se vždycky na nějakou dobu vnitřně zklidnila :). Taky bych se chtěla intenzivněji potápět a naučit se pořádně lyžovat…atd…je to se mnou složité, proto se vracím k tomu, co jsem psala na začátku, je to o kompromisech, které pořád hledám:) Mám tři úžasné, zdravé děti a jsem s nimi moc ráda. Jen čas od času mě přepadne touha po seberealizaci. Je to tak trochu o hledání životní rovnováhy :).

Pri cestách po zahraničí ťa neláka odfotiť krajinu, architektúru, život na ulici…?

Ale láká a taky to dělám, nicméně jsou to jen fotky pro mě, nemám pocit, že bych se s nimi mohla prezentovat. Fotím krajinu, fotím chrámy i rozpadlé domy, fotím pod vodou. Nejspokojenější  jsem ale stejně i v zahraničí u focení portrétů a tím vlastně myslím hlavně život na ulici /streetphoto/, jelikož takové focení portétů je neplánované a člověk je jen pozorovatel. Mám moc ráda Asii, ale úplně nejvíce mě láká Afrika a Jižní Amerika….tak snad jednou, pěkně postupně :).

Dočítal som sa na tvojej osobnej stránke, že si s fotením začala pred rokom. Ak je to naozaj pravda, zaujímalo by ma ako to bolo?

Ano, je to pravda....ale hned to vysvětlím :)...za začátek focení já osobně považuji konec srpna 2012, v tu dobu vznikly první prezentované fotografie :). Souvisí to s dvěma faktory.

Poprvé jsem fotila svou dnes již nejčastější a nejoblíbenější modelku Stellu (blondýnka s kočičíma očima) a 2. poprvé jsem použila dnes svůj nejoblíbenější objektiv - 85 1.4G :)....šlo o kombinaci pro mě neskutečně zajímavé modelky a úžasného sklíčka a něco se v tento den prostě stalo, že jsem chtěla pokračovat v tomto duchu dál. Na vše se dívám kritickým okem, ale tehdy to bylo poprvé, co jsem měla pocit, že výsledné fotky jsou krásné a že mi něco říkají :).

Díky cestování a dětem fotím asi od osmnácti, ale byly to klasické fotky do rodinného alba, vždy na automat. Na začátku roku 2012 jsem se rozhodla, že se naučím konečně zrcadlovku ovládat…potom teprve začalo to pravé nadšení. Díky focení jsem poznala spoustu úžasných lidí a jsem za to moc ráda. Některé znám jen virtuálně, z jiných se stali přátelé z masa a kostí :).

Väčšinu všetkých fotografií, tvoria portréty detí. Niečo mi hovorí, že týmto modelkám platiť nemusíš... ;)

Ano, je to tak, modelkám opravdu neplatím :). Jedná se o mé dcery, dcery mých kamarádek, kamarádky dcer, spolužačky syna :). Je to takový výměnný “obchod “. Holky a maminky dostanou fotografie a já mám pro mě zajímavé objekty na focení. Každopádně maminky dětí jsou velice nápomocné, stejně tak neuveřitelně nápadité, co se rekvizit a pomoci při realizaci mých představ týká.

Páči sa mi fotografia, kde dlhovlasé dievčatko ponúka otvorenú dlaň zosadajúcemu motýľovi. Ako vznikla táto fotografia?

Děkuji. Tady bych jen dopředu ráda uvedla, že se nejedná o pro mě typickou fotografii:) Vznikla na přání dcery. Byli jsme na dovolené a ona říkala, že by chtěla mít v ruce motýla...což na místě opravdu zařídit nešlo :) Takže jsem ji jen řekla, ať si toho motýla představí a že ho doma vybereme. Ve fotografii krom této a ještě jedné fotografie, montáže vůbec nedělám. Snažím se vše ponechat tak, jak jsem to vyfotila…nebo lépe řečeno, mít u sebe to, co chci fotit :).

Čo je podľa teba pri fotografovaní detí a portrétov dôležité?

Nejdůležitější je komunikace, u dětí o to důležitější, protože jsou citlivější. Upovídaná jsem dost, ale navíc se snažím o to, aby bylo celé focení pro ně příjemné. Dalším faktorem (týka se jen starších dětí a dospělých) jsou jasné a srozumitelné instrukce, co se po nich chce. A celkově se to u dětí (a nejen u nich) nesmí přehánět s časem, to se učím zase zvládnout já :).

Pokud fotím malé děti (cca do 4 let)….tak se stávám spíš průvodcem a pozorovatelem. Maximálně vyberu místo, oblečení…ale tímto to končí a já si s dětmi jen povídám, nechám je prostředí prozkoumávat a při tom si pro mě zajímavé situace fotím. Kdybych chtěla, ať se dítě  účelově “fotí”…tak s největší pravděpodobností chytne křeč :) aneb “úsměv prosím” opravdu nefunguje :).

Jinak je tomu u starších dívek. Nyní nejčastěji fotím slečny od devíti do dvanácti let a ty už umí spolupracovat a být přirozené. U těchto portrétů je to již více připravené a já mám v hlavě určitou představu, kterou se snažím zrealizovat.

Aké ohnisko pri portrétoch uprednostňuješ?

U focení portrétů v exteriéru používám nejčastěji ohnisko 85 mm. Hned po něm je 50mm. Naopak při cestách do zahraničí mám u sebe Fujifilm s ohniskem 35mm. Ve všech případech mám ráda nízkou clonu.

Pri fotení v exteriéri požívaš aj umelé osvetlenie, alebo si vystačíš s prirodzeným svetlom?

Umělé světlo v exteriéru vůbec nepoužívám. Mým pomocníkem při focení se stává velká stříbrná odrazná deska. Pokud je u focení přitomna další osoba, tak se stává asistentem a s odrazkou pomůže. Pokud jsem sama, tak se o to postarám já. Je to trošku složitější, ale jde to :).

Ďakujem za rozhovor.