© Graciela Iturbide, Self Portrait In The Country, 1996
Práce Graciely Iturbide, jež je široce uznávána jako nejvýznamnější žijící fotografka v Latinské Americe, přináší fotografické zachycení Mexika od konce 70. let a je oslavována za svůj příspěvek definující vizuální identitu země.
25 snímků z díla Iturbide bude prezentováno na virtuální výstavě, jež bude k dispozici na internetových stránkách Světové fotografické organizace od 15. dubna. Výběr, jehož se zhostila sama umělkyně, zdůrazňuje významné milníky a témata její padesátileté kariéry, včetně některých jejích nejznámějších snímků, jako jsou Nuestra Señora de las Iguanas (Panna Maria Iguanas) a Mujer ángel (Žena anděl).
V obrazech každodenního života a kultury, spolu s rituálními a náboženskými motivy, zkoumá práce Iturbide složitost a množství protikladů její země, zpochybňuje nerovnost a zdůrazňuje napětí mezi městem a venkovem, moderním a domorodým. Její fotografie jdou nad rámec přímého dokumentárního vyprávění a mají za cíl poskytnout poetickou vizi jejich subjektů, která vychází z fotografčiných osobních zkušeností a cest.
© Graciela Iturbide, Nuestra Señora de las Iguanas, Juchitán, México, 1979
Graciela Iturbide se narodila v roce 1942 v Mexico City v tradiční katolické rodině jako nejstarší ze 13 sourozenců. Jak vyrůstala, obdivovala amatérskou fotografii svého otce a opatrovala krabici s fotografiemi její rodiny. Provdala se ve věku 20 let a v rychlém sledu za sebou měla tři děti. Teprve v roce 1969, ve věku 27 let, se rozhodla věnovat svým uměleckým vášním a přihlásila se do Filmového centra Mexické národní autonomní univerzity. Právě tam se během studia u modernistického mistra a následného mentora Manuela Álvareze Brava rozhodla obrátit pozornost k fotografii. Během této doby se fotografie stala pro Iturbide také formou terapie, když v roce 1970 utrpěla tragickou ztrátu své šestileté dcery Claudie.
Brzy poté Álvarez Bravo požádal Iturbide, aby se stala jeho asistentkou a začala ho doprovázet na jeho cestách napříč Mexikem. Iturbide byla do značné míry ovlivněna zájmem Álvareze Brava o domorodé komunity a jeho filozofií mexického tempa lépe známou jako „hay tiempo“ nebo „there is time“. Právě tato představa přítomná v mexickém umění a literatuře pomohla Iturbide rozvíjet svůj vlastní fotografický jazyk jako pečlivá a trpělivá pozorovatelka, jejíž obrazy evokují lyriku a poezii nalezenou v každodenních okamžicích.
© Graciela Iturbide, Mujer Angel, Desierto de Sonora, Mexico, 1979
Na konci 70. let se Iturbide stala ústřední postavou rostoucího hnutí latinskoamerických fotografů, kteří se spojili, aby ‚získali zpět‘ vizuální identitu svých zemí od pohledu zahraničních fotografů. V roce 1978 byla Iturbide v rámci větší iniciativy přispívající k obnově domorodých kultur pověřena Etnografickým archivem Národního institutu pro domorodé umění v Mexiku fotografováním mexického domorodého obyvatelstva. Ve spolupráci s antropologem Luisem Barjauem se Iturbide začlenila do komunity Seriů, učila se jejich zvyky a zaznamenávala jejich způsob života, se zvláštním zaměřením na jejich vynucené přizpůsobení se kapitalismu.
Výsledky společné práce Barjaua a Iturbide byly publikovány v roce 1981 v knize Los que viven en la arena (Ti, kteří žijí v písku). V době vydání se jednalo o jednu z mála mexických studií, jež existovaly mezi stovkami amerických textů a byla okamžitě oceňována za svůj velmi autentický přínos. Zkušenosti ze života Seriů znamenaly začátek významné části kariéry Iturbide, což potvrdilo její hlubokou oddanost pro zkoumání vlastní země a touhu po budování vztahů a fotografování její různorodé populace.
© Graciela Iturbide, Alheli, Oaxaca,1995
Dnes patří její práce se Seriy a později komunitou Zapoteců v Juchitánu k těm nejoslavovanějším. Její snímky se nesnaží exotizovat své subjekty, místo toho nabízí perspektivu někoho, kdo chce pochopit a uznat svou vlastní kulturu. Kromě fotografií domorodého obyvatelstva v Mexiku zahrnuje výběr také snímky z cest Iturbide do Itálie, Spojených států a Indie, které se zaměřují na přírodní svět a zdůrazňují její fascinaci vrozenou symbolikou a duchovnem.
Graciela Iturbide v komentáři ke své práci a přijetí ceny říká: „Získáním této ceny jsem potěšena a poctěna. Tento druh uznání je velkým podnětem pro další práci. Vše, co jsem po celý život fotografovala, posílilo mého ducha a pomáhalo mi pokračovat v tomto procesu znovu a znovu. Fotografie pro mě vytváří pocit porozumění toho, co vidím, pro co žiji a co cítím, a jsou dobrou záminkou k poznání světa a jeho kultury.“
© Graciela Iturbide, Perros Perdidos, India, 1998
Cena za mimořádný přínos fotografii vyznamenává osobu nebo skupinu lidí, kteří významně ovlivnili fotografické médium. Graciela Iturbide se jako její 14. příjemce připojuje k významnému seznamu ikonických jmen, jako jsou William Eggleston (2013), Mary Ellen Mark (2014), Martin Parr (2017), Candida Höfer (2018), Nadav Kander (2019) a Gerhard Steidl (2020).
Celkoví vítězové Studentské, Pro mladé fotografy, Otevřené a Profesionální soutěže Sony World Photography Awards 2021 budou vyhlášeni 15. dubna 2021 prostřednictvím digitálních a video platforem Světové fotografické organizace. Další informace o výhercích a užším výběru soutěžících najdete na www.worldlphoto.org.
Pridaj komentár
