Lukáši, nechci tvrdit, že jsem viděl všechno, ale fotografii, svícenou bleskem, připevněným na dronu, jsem poprvé viděl až u vás. Jak vás napadlo, udělat to zrovna tímto způsobem?
„Pro mě je tato fotografie v podstatě portrét, a když člověk fotí portrét ve studiu, často taky používá světlo seshora. Takže já jsem jenom sundal blesk ze stativu, dal jsem ho na dron, a udělal jsem portrét nikoliv ve studiu, ale venku s jezdcem na kole. Myslím, že v Česku tohle ještě nikdo nedělal, i když ve světě už to bylo ‚vymyšlené‘. U mě šlo spíš o to, že jsem focení dlouho odkládal, ale na konci loňského roku se sešly ideální podmínky, ať to bylo prostředí – ‚měsíční krajina‘ –, nebo dobré světlo v modré hodince, a taky jsme se všichni – já, biker Vilibald a pilot dronu David – byli schopní sejít v jednom termínu.“
V jednoduchosti je síla… ale předpokládám, že zase tak snadné to nebylo.
„Samozřejmě po technické stránce je to trochu složitější. Kromě samotné kompozice jsem musel vyřešit světelný poměr přirozeného světla a blesku, aby pozadí nebylo černé, byly vidět struktury povrchu. Pilot dronu to pak musel celé korigovat, protože v minus deseti pod nulou, kdy jsme fotili, vydržel dron – navíc zatížený bleskem – ve vzduchu jenom pět minut. Nehledě k tomu, že dron měl bleskem zakryté čidlo proti nárazu, takže neustále protestoval a nechtěl se držet na místě. Takže než třeba jezdec vyjel, dron se posunul o deset metrů mimo.“
Když bychom zůstali u techniky: To byl běžný systémový blesk? A dron byl taky „obyčejný“, zkrátka sériová produkce, žádný velký dron?
„Ano, byl to normální systémový blesk do sáněk foťáku a běžný dron DJI, který je možné si dnes pořídit kdekoli.“
Takže teď jste všem ukázal, že to jde bez speciálního vybavení, a může vás každý napodobit :-)
„Přesně tak. Když se člověk zvedne z gauče, vezme normální blesk a běžný dron, může si to vyzkoušet každý. Neměli jsme žádný speciální držák na blesk, ostatně on ani takový neexistuje. Vzali jsme obyčejnou filmařskou gafu, omotali jsme jí blesk a modlili se, aby to vydrželo :-)“
Když jsme se bavili před rozhovorem, říkal jste, že bylo pět pokusů – pět jízd. Z toho vznikla jen ta jedna jediná fotografie?
„Jen jedna fotka. Zásadní ‚tenká hrana‘ byla v tom, že jsme fotili na konci dne, kdy světelné podmínky netrvaly dlouho. Pak je ve hře samozřejmě jezdec, provádějící zhruba pětimetrový skok, na který se rozjíždí skoro ve tmě. Pro něj je strašně těžké to skočit rovně, natož dělat ještě nějaký trik. Však je taky na videu vidět, že se to u jednoho pokusu neobešlo ani bez pádu.“
Zdroj: Nikonblog.cz
Pridaj komentár
..
