Jiří Kolbaba

Cestovateľ a fotograf Jiří Kolbaba vyráža každý rok na expedície a poznávacie cesty do najodľahlejších oblastí sveta. Vozí textový a obrazový materiál, ktorý pravidelne spracúva do verejných a mediálnych projektov. V celom Česku organizuje tematické fotovýstavy o krásach sveta.

Zaujímavou formou zachytáva detaily prírodných štruktúr a exotické tváre domorodcov. Populárne sú jeho besedy a premietania, rovnako ako časté vystúpenia v elektronických médiách. V celosvetovej kampani Keep walking bol Jiří Kolbaba zaradený do elitnej skupiny cestovateľov a dobrodruhov, je viceprezidentom Českého klubu cestovatelů.

Jiří Kolbaba navštívil viac ako 130 zemí na všetkých kontinentoch planéty. "Mojim snom je navštíviť, poznať a pochopiť ďalšie krajiny, vzdialené kultúry a priateľských domorodcov". JK

Jirka, ako ste sa dostali k cestovaniu a čo je pre vás zmyslom cestovania?

Už v minulém režimu jsem kvůli cestování mnoho let vrcholově sportoval. Běhal jsem střední a dlouhé tratě a dalo se s tím objet kus světa, aniž by se člověk namočil s režimem. To opravdové cestování ale začalo někdy v polovině 90. let. Hnacím motorem mého aktivního pobíhání po světě je touha užít si svobody, ozvláštnit svůj život, vyplavit adrenalin, něco nového se dozvědět - prostě žít naplno.

Viete tieto pozitívne myšlienky a skúsenosti odovzdať ďalej?

Mám takovou ambici. Z historie je známé, že mnoho významných cestovatelů umělo poté, co si objevitelské cesty užili, inspirovat svými poznatky širokou veřejnost. Ve vší skromnosti se o to už několik let snažím i já. Nejvíce mám rád cestovatelské besedy, na které chodí skvělí zasnění lidé. Snažím se předávat informace z cestování, konstanty kompoziční tvorby i něco z tzv. cestovatelské novinařiny. Kromě besed jsem často hostem různých rádií - na rádiu Impuls mám už 7,5 roku každodenní cestovatelské okénko. V nejbližších dnech vyjde pátá knížka a pracuji již na šesté. Někdy se divím, jak to všechno stíhám. Rád inspirace přijímám a ještě raději je předávám dál.

Bolo to od začiatku samozrejmé, že s cestovaním príde aj fotografovanie, výstavy, premietania, diskusie? Alebo cesta k fotografii mala iný priebeh?

Vůbec to nebylo předem jasné. Dokonce když jsem byl teenager, dalo tátovi hodně práce dostat mě do fotokomory. Už jsem nějakou dobu cestoval, vozil jsem nekvalitní záběry a asi před 12 lety jsem se zdravě naštval, koupil jsem si lepší aparát a začal jsem o fotografování přemýšlet. Dnes a denně se divím, jak hladce to funguje, že se daří dělat četné výstavy u nás i v zahraničí a dokonce snímky docela úspěšně prodávat. K fotovýstavám brzo přibyla média a veřejné projekty. Celé to tvoří zajímavý vějíř aktivit, které mě baví a navíc mě živí.

Bolo to všetko plánované?

Rozhodně ne a všechny ty aktivity nabíhaly postupně po krocích. Něco z toho je splněný sen a něco souhra náhod a využitých šancí.

Hovorí sa o vás, že ste na najdlhšej ceste obišli celú zemeguľu a trvalo vám to 101 dní. Ako cestujete? Chcete toho čo najviac stihnúť, alebo si často destináciu, ľudí a kultúru vychutnáte na jednom mieste?

Ta cesta okolo planety byla dokonce delší, ale kvůli jednomu sponzorovi se musela jmenovat 100+1 den. Byla nezapomenutelná a věřím, že to nebyla zdaleka poslední cesta kolem světa. V minulosti jsem absolvoval mnoho několikaměsíčních expedic, v poslední době jezdím většinou jen na několikatýdenní novinářsko-fotografické cesty. Kdysi jsem býval na cestách i 9 měsíců v roce, v posledních letech to bývá okolo půl roku. Žádná cesta nebude nikdy dost dlouhá na to, abychom navštívený region dokonale poznali. Ale i krátká návštěva za tu novou zkušenost, nová poznání a inspirace rozhodně stojí.

Medzi vašimi fotografiami sa vynímajú blízke, dôverné a niekedy priam intímne portréty ľudí. Ako si beloch, cudzinec získa dôveru povedzme takých afrických domorodcov či Eskimákov?

To není tak těžké. Pokud už tady doma patříme mezi komunikativní zdvořilé lidi a trochu nám svítí oči, tak tam venku je to hlavní atribut všech mezilidských vztahů. Ti lidé v kolektivistických společnostech jsou velmi vděčni za oslovení, a když ze mě cítí, že je mám rád, nemám žádné předsudky, tak jsou velmi ochotní a ještě se u focení oba skvěle pobavíme. Ta komunikace musí být hlavně uvolněná a zdvořilá. Při focení lidí v jakékoliv kultuře prožívám nepopsatelnou radost.

Viete aj od týchto „jednoduchých" ľudí získať niečo pre seba?

Já od nich beru zejména jejich úžasnou moudrost a zkušenosti. Často čerpají pouze v přírodě a to je přesně to, co nám v naší „moderní" civilizaci chybí. Nechci být nezdvořilý, ale poznal jsem tolik fantastických lidí v kulturách, o kterých mluvíme jako o primitivních, že jim mnohý z nás - Evropanů - nesahá ani po kotníky.

Dlho ste v rozhovoroch pre média tvrdili, že nemáte negatívne skúsenosti pri cestovaní. Počul som však, že na ostrove Papua Nová Guinea ste zažili ozbrojenú lúpež a na Jamajke vám vykradli auto. Ako to nakoniec dopadlo a čo by ste poradili našim čitateľom, aby mali takých zážitkov čo najmenej? Dá sa proti tomu nejako bojovať, nejako predchádzať takýmto situáciám? Existujú nejaké návody na to, ako byť nenápadný, ako neprovokovať napríklad žiariacimi logami drahej fototechniky?

Odpověď by byla příliš zdlouhavá, rád na takové otázky odpovím při živé besedě na akci 23.10. v Bratislavě. Ačkoliv jsem se občas s agresivním chováním setkal, tak na počet cest, které jsem absolvoval a v jakých lokalitách jsem se pohyboval, je to téměř nic. Neberu to na lehkou váhu, ale nadále je pro mě cestování vším. Snažím se být nenápadný.

Z ktorej krajiny máte naopak najkrajšie zážitky? Zapôsobilo na vás niečo tak silno, že spomienky na to sú živé ešte dnes tak, akoby ste ich zažili len včera?

Teď hned bych mohl vyjmenovat stovky míst všude ve světě. Mým favoritem je Antarktida, Indonésie, Fidži, Havaj, Etiopie, Nový Zéland, Island... A vidíte, takto bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Vie vás zaujať aj krajina, ktorá je navštevovaná miliónmi turistov, miesta, ktoré sú tisíckrát nafotené a publikované?

Proč ne? To je důkaz, že to místo je silné a sugestivní. Pochopitelně, že mám raději prázdnou krajinu bez turistů, ale s tím nic nenadělám. Globální cestování je neuvěřitelný fenomén doby a nemusí vždy přinášet pouze destrukci. Rád objevuji nové a se stejným nadšením jezdím i do chronicky známých přírodních lokalit.

Ako dlho sa pripravujete na cestu? Viem, že to závisí od krajiny a podnebia, kam sa chystáte, ale povedzme príklad. Čo je podľa vás na príprave na cestu najdôležitejšie?

Je to různé. Některé cesty plánuji i několik let, jiné jsou připraveny doslova ze dne na den. Mám šest aktivních pasů, vždy plnou ledničku filmů a napůl zabalené zavazadlo. Ty rychlovky mám dokonce nejraději. Jsou plné adrenalinu a stimulujících improvizací. Tyto odpovědi píši v Mexiku, poté mě čeká Japonsko, Peru, Norsko, Irán a opět milovaný Pacifik. V přípravě je nejdůležitější mít touhu a sen, nezapomenout si pas, dobré boty a adekvátní fototechniku.

Veziete so sebou veľa fotografickej techniky, alebo skôr dávate prednosť pohodliu? Už vás niekedy sklamala technika alebo ste sa dostali do problémov spôsobených nemožnosťou nabiť batérie fotoaparátu? Podľa toho, čo údajne pri fotografovaní používate, nemáte nejaký plný manuálny back up.

Fotím Nikonem F6, na panoramaticé snímky vozím Hasselblad Xpan a občas vezu i digitální kamery řady SONY ALPHA. Té techniky je 12 až 18 kilogramů. Na baterie si dávám velký pozor a jednou se mě stala velká nepříjemnost. Na zakázku jsem fotil na Korsice, zklamala mě technika a já měl téměř všechny snímky přeexponované. Bylo to nepříjemné a také trpká zkušenost.

Ešte vás dnes napadne fotografovať na film? Čo agresívne skenery na letiskách, veľa sa hovorí, že filmu škodia. Máte s tým skúsenosť, ako si prípadne filmy chránite?

Já jsem velký vyznavač tradiční analogové technologie. Ročně spotřebuji několik set rolí pozitivního filmu FUJI Velvia 50. X-RAY záření se bojím a tak často na letištích žádám o vizuální kontrolu. Většinou se mi to daří, protože se bojím zejména opakovaného záření. Absolvoval jsem cesty, při kterých jsem měl třeba 30 meziostrovních přeletů. A to už by možná i málo citlivým filmům škodit mohlo.

Čo je pre vás pre fotografovanie najzaujímavejšie. Pri čom určite priložíte fotoaparát k oku a stlačíte spúšť a naopak, čo by ste nefotili nikdy a prečo?

Nesmírně rád fotím lidi a úchvatné přírodní scenérie. V minulosti jsem exponoval kdeco, teď už si přece jenom vybírám. Nerad fotím lidské utrpení.

Ste viceprezidentom Českého klubu cestovateľov, čo to znamená?

Já jsem v té funkci hlavně proto, abych toto zájmové sdružení nadšených cestovatelů reprezentoval navenek. Nemáme jinou abmbici, než nabízet insprace, pomáhat se orientovat a nabízet tribunu všem členům klubu pro prezentace vlastních názorů.

Počas roka absolvujete niekoľko výstav, mnoho besied, premietaní a dokonca máte svoju rozhlasovú reláciu Cestování s Jiřím Kolbabou v známom rádiu Impulz. Príprava na cesty zaberá tiež kopec času a samozrejme aj samotné cestovanie. Ste workoholik?

Bohužel jsem, ale když mě to tak baví! Někdy je té práce opravdu mnoho, ale věřím, že má smysl. V Česku, stejně jako na Slovensku, je velké množství nadšených cestovateleů a fotografů, kteří si takové projekty přímo žádají.

Ako by ste podľa dôležitosti zoradili tieto faktory pre cestovanie: peniaze, odvaha, otvorenosť voči ľuďom a tolerancia, cudzie jazyky. 

Na první místo bych dal sen. Potom otevřenost vůči lidem a tolerance, cizí jazyky, peníze a odvaha.

Čo by ste odporúčali našim čitateľom, ak sa chcú stať cestovateľmi a aká je vaša rada na propagáciu po príchode. Existujú nejaké spôsoby, ako sa so svojimi zážitkami a fotografiami podeliť s ostatnými? Ktoré využívate vy?

Na tuto otázku jsem v podstatě už několikrát odpověděl. Je důležitý ten sen a potom akce. Nahodit ruksak a vyrazit. Není to o odvaze a často ani o velkých penězích. Velmi bych doporučil velkou dávku tolerance a schopnost přijmout s radostí životní rytmus a konstanty chování v navštívené oblasti. Je ideální, když po návratu umíme pořízené snímky, případně popsané příběhy úspěšně prodat, abychom si vydělali zase na další cestu. To je ale dlouhodobý proces a ne každý to vydrží. A jsme zpátky u trpělivosti a toleranci.

Děkuji za milé otázky. Přeji slovenským cestovatelům a fotografům štěstí na cestách a radost z pořízených záběrů.

Jirka

www.theworld.cz 

Ďakujem za rozhovor a prajem veľa krásnych dní naplnených poznávaním a samozrejme dobrým svetlom pre fotografovanie.

S Jirkom Kolbabom sa môžete stretnúť na Foto Slovakia 2010, kde zavŕši oficiálny program rozprávaním o svojich cestách, premietaním fotografií s diskusiou a s radami pre cestovateľov. Jeho prednáška a premietanie začína 23.10.2010 o 15:00 vo veľkej prednáškovej sále (kinosále) kultúrneho domu Ružinov. Viac na www.fotoslovakia.sk.