Rozhovor Adam Bartas

Adam Bartas je český fotograf a retušér pôsobiaci v Prahe. Zameriava sa hlavne na reklamnú fotografiu, kde pracuje s tými najlepšími fotografmi v obore. Medzi jeho zákazníkov patria firmy ako Oriflame, Nestle, O2 či Vodafone. Dnes sme si na vás pripravili rozhovor a samozrejme prajeme príjemné čítanie.

Ahoj Adam, vďaka, že si prijal ponuku na rozhovor. Začneme klasicky - môžeš sa nám predstaviť a povedať niečo o sebe? Odkiaľ pochádzaš, kde momentálne žiješ a tvoríš, čo si študoval?

Ahoj, je mi 27 let a pocházím z Prahy; studoval jsem čínskou filologii a lingvistiku, nicméně vanutím osudu působím jako reklamní fotograf, v současnosti pro české reklamní agentury a střídmě občas v okolí. Aktuálně se snažím utvořit skromné kompaktní studio, které poskytuje reklamní full-service od produkce přes fotografii po CGI, postprodukci a ilustraci.

Ako si sa dostal k fotografii? Pamätáš si ešte ako si prvýkrát chytil do ruky fotoaparát?

Bohužel nedisponuji žádnou efektní krycí legendou :-) Poprvé jsem asi souvisle fotografoval v patnácti letech, kdy jsem vyrazil na výlet do Číny, měl jsem Yashicu T3 a pořídil pár set z dnešního pohledu naivních fotek, kterým dodá hodnotu až historizující odstup několika generací:-) Při studiu jsem fotil převážně reportáž pro různé univerzitní časopisy, na stáži v Pekingu jsem mělce proniknul do studiového focení a začal fotit první nicotné zakázky. Vždycky mě na fotografii přitahovala syntéza mnoha faktorů, z nichž se rodí výsledek.

Aký bol tvoj fotografický vývoj? Vedel si od začiatku aký žáner chceš fotiť, alebo si sa ako dosť fotografov vo svojich začiatkoch “hľadal” ?

Poměrně záhy jsem začal směřovat k užité fotografii a spontánně nalezl pro svoje fotky první uplatnění, když jsem se po jednom z návratů domů bezelstně zúčastnil výběrové výstavy české reklamní fotografie, kterou pořádal na Pražském hradě Art Directors Club. Pro výstavu mě vybrali, ačkoliv mé tehdejší fotografie striktně řečeno většinou zakázkové - tedy reklamní - nebyly. Byl to pro mě tehdy spíš prvotní impuls k dalšímu směřování, než nějaká satisfakce. Necítil jsem se kompetentní, abych hned vklouznul do velkých bot a s vědomím svých limitů jsem se stal na nějakou dobu asistentem, přičemž se zpočátku projevila paranoická neochota části fotografů pustit si k tělu asistenta, který už samostatně komerčně fotil a hledá křídlo, pod nímž by mohl růst. Narazil jsem ale nakonec i na ty srdečné, kteří to přijímali s odevzdáním jako určitý karmický cyklus:-) Dodnes na to vzpomínám s vděkem a snažím se tento přístup opětovat se stejnou pokorou.

Jelikož jsem nikdy mermomocí nelačnil po roli fotografa a spíše mě zajímala řemeslná strana mince, následně jsem udělal úkrok stranou a několik let působil primárně jako retušér pro některé již zavedené fotografy a magazíny, což mi vedle další perspektivy poskytlo i příjemné zázemí, bezbolestné poznávání určitých zákulisních procesů a osobní svobodu nemuset se snažit protlačit v oboru za každou cenu:-) Na samostatnou dráhu komerčního fotografa už jsem tedy vykročil po několika letech s poměrně chladnou hlavou a bez velkých ambic a iluzí, což dodnes vnímám jako šťastný krok při pohledu na některé méně šťastné blouznivce:-) Doporučil bych to každému, kdo netrpí kariérním stihomamem a baví ho vlastní práce.

A čo fotografické vzdelanie? Si samouk alebo si absolvoval nejakú fotografickú školu? Myslíš, že v dnešnej dobe ešte majú fotografické školy ako napríklad pražské FAMU čo ponúknuť?

Formální vzdělání v oboru nemám a vnímám to někdy jako handicap. Vzdělání a vzdělávání v jakémkoliv oboru by mělo myslím si poskytnout znalostní zázemí nutné k tomu, aby se z člověka nestal takříkajíc fach-idiot, tvůrce bez sebereflexe, který nedohlédne za vlastní horizont, což je obávám se symptom mnoha z těch, kteří význam teorie a dějin fotografie karikují a znevažují jako něco, co lze vykoukat z ženských magazínů. Jako samouk mám tedy povědomí o slovenských a českých školách jen zprostředkované. Pár let jsem žil v Polsku, kde má vynikající pověst fotografická katedra v Lodži a ve Varšavě operuje silná klika jejích absolventů.

Fotíš reklamu - je to pre teba výhradne práca, alebo to patrí aj medzi tvoje osobné projekty? Prípadne, máš nejaký nesplnený fotografický sen ktorý kvôli pracovným foteniam odkladáš?

Fotím neustále na cestách a v bezprostředním životě, nesluší se ale určitě označovat to za cyklus nebo dokument. Z osobních důvodů jsem nikdy neměl ambice stát se časopiseckým fotografem a je to o to snažší, že se mi soukromě líbí styl editorialů, jenž u nás nemá velké uplatnění. Pokouším se tedy rozšiřovat svoje portfolio směrem, jakým bych se chtěl a mohl reálně pracovně ubírat a ačkoliv je mnoho žánrů a forem fotografie, které mě divácky zajímají, snažím se netříštit příliš svojí pozornost na něco, co nemá s mojí prací žádnou spojitost. Osobně nejsem velkým vyznavačem dogmatu, kdy komerční fotograf fotí pro sichr současně auta, módu i polévky a to v mnoha vizuálních pojetích, paralelně coby osobní tvorbu pěstuje subjektivní dokument z romské osady a experimentální zátiší na Polaroid, aby demonstroval jakýsi vnitřní život a přesah - to je myslím určitý místní fenomén z 90. let, kdy po něm byla společenská poptávka. Věřím spíš v užší zaměření a rozeznatelný rukopis, než se stávat univerzálním nástrojem, který dovede od všeho trochu a chce vyhovět všem.

Ideš do fotenia vždy s jasnou predstavou ako bude výsledná fotka vyzerať, alebo sa občas spoliehaš na “post-procesovú náhodu” ?

Ačkoliv se snažím zodpovědně připravit, přiznám se, že u mě vždy hraje velkou roli improvizace. Před každým focením shromáždím související fotografie, abych si prvotně sám vnitřně ujasnil, jak k zadání přistoupit - tenhle „moodboard“, který ilustruje různé aspekty realizace, jako je světelná atmosféra, barevnost, kompozice nebo práce s modelem, předkládám svým spolupracovníkům a klientům a dále ho diskutujeme, je to podle mě vhodná metoda, jak sjednotit svá očekávání a předejít nedorozuměním a nevratným krokům špatnou cestou.

Si fotograf aj retušér – ku ktorej profesii sa priklánaš viac? Nemyslíš, že príliš veľký zásah do fotografie z nej robí už niečo iné?

Přiznám se, že jsem nikdy nebyl velký purista. Školou pro mě osobně byl právě vstup do reklamního prostředí, kde účel světí prostředky a fotografie se řežou, deformují a kombinují mimo svůj kontext. Zažil jsem letmo éru focení na diapozitiv, vyvolával a zvětšoval jsem pár let negativy a nemám k tomu žádný sentiment. Ačkoliv dodnes občas ve volných chvílích sáhnu po klasickém dálkoměrném foťáku, svitkové kazetě nebo Instaxu a mám moc rád jejich estetiku, bez ohledu na použitý proces by si každý autor měl připustit, že důležité jsou pouze výsledky, vše ostatní je určitá osobní legenda a manýra, která může být i velmi škodlivá – pokud tvůrce podlehne dojmu, že na okolnostech jeho práce někomu záleží. Typicky pak vznikají třeba efektní fotky z historických velkoformátových kamer, které jsou ovšem bez šminek olejotisku nebo kolodiového procesu stejně prázdné a samoúčelné, jako ony kritizované Photoshopové fantazie, pokud chybí obsah. Z nevědomosti vzniknou i určité nešťastné návyky, jako když mladí fotografové věří, že klasické zvětšeniny nepodstupují zpracování, nepracují s výřezem, nebo že zdravé pracovní tempo je nafotit za focení 36 snímků.

Trend je myslím již mnoho let evidentní, komerční fotografie se stává multimediálním nástrojem a částečně uvolňuje pole CGI, ilustraci, animaci. Staromilsky se zakonzervovat mi připadá podobně fatální, jako držet ve svém obchodě zatvrzele předloňskou kolekci sortimentu nebo ordinovat svým hostům jídelníček z 80. let. Situaci bohužel nepřispívá, že v našich končinách neexistuje velká kontinuita – připomeňme si, že počátky komerčního retušování sahají ve světě do konce 19. století, i ikonická studia 30. let formátu George Hurrella přeci zaměstnávala až několik desítek retušérů, kteří utvářeli onen obraz hollywoodské zlaté éry, jenž mnozí dnes považují za etalon klasické fotografie. S jistou nadsázkou lze říct, že od padesátých let se procesy spojené s postprodukcí příliš nezměnily – dobové západní kampaně běžně používaly montáž, masky, kolorování, detailní nadržování, filtraci, solarizaci, multiexpozice. Je podle mě fascinující číst v práci Jean-Paula Goudea nebo Nicka Knighta, kteří před desítkami let zavedli retušování jako dějotvorný prostředek. U nás toto komerční zázemí bohužel chybí a legendy staré školy jako Kratochvíl, Sudek nebo Reich udávají tón, čemu lze ve slušné společnosti říkat fotografie.

Môžeš nám povedať ako vyzerá tvoja fotovýbava? Je podľa Teba dôležité mať tú najdrahšiu výbavu, alebo je to nepodstatné?

Zakázky fotím zrcadlovkou Canon a středoformátovým systémem Alpa, vše digitálně. Uvykl jsem odpočátku na objektivy s pevným ohniskem, ani ne tak s ohledem na podání kresby, jako spíš ulehčení dilematu, kdy ohnisko coby proměnná odpadá:-) Osobně se snažím především používat adekvátní prostředky a rozlišení; jelikož pracuji především s lidmi, vyhovuje mi pohotová práce a rychlé sekvenční focení – kdybych nepřekročil formát časopisecké stránky, pravděpodobně provždy zůstanu u malé zrcadlovky. Reklamní výstup je náročný především díky křivolakým tiskovým formátům, ale většina našich stávajících zakázek jsou různé montáže, kde se rozlišení dílčích snímků sčítá. Větší význam než technikalitám přikládám plánování a pre-produkci – tomu určit si na celý projekt dostatek času, obklopit se kvalitními lidmi, zodpovědně focení domyslet, investovat do výsledku, spíš než maximalizovat svůj profit. To myslím platí pro focení jakéhokoliv měřítka.

V Tvojom portfoliu sa nájdu aj exteriérové aj ateliérové fotografie. Pracuješ radšej s prirodzeným alebo umelým osvetlením?

Ke komerční práci volím hlavně umělé osvětlení, buď zábleskové nebo HMI, přesto se pokouším s různým úspěchem vymanit z klasických zažitých studiových „set-upů“, které mohou myslím působit trochu synteticky a okoukaně.

Ako sa vysporiadavaš s (ne)profesionalitou svojich modeliek/modelov? Mal si niekedy problémy s ich maniermi? Pracuje sa ti lepšie s profesionálmi, alebo cítiš občas potrebu nafotiť aj niečo čerstvé, neskúsené?

Lidé, s nimiž přicházíme pracovně do kontaktu, většinou projdou sítem castingů, které mají prověřit jejich charisma a nasazení, důležité je řekl bych sebevědomí, komunikativnost a extraverze, a ty se nutně nesnoubí se zkušenostmi. Při pohledu na některé fotografie leckdy člověka napadne, že lidé dnes spíš bez okolků nabídnou fotoaparátu svůj klín, než svůdný úsměv – to je teprve považováno za pravou obscénnost :-)

Je niečo, čo ťa pri fotení dokáže rozrušiť, nahnevať?

I pokud něco neodpovídá našemu očekávání, snažím se zachovat přívětivou tvář:-) Nic nepřispívá výsledku tak jako relaxující atmosféra a všestranná důvěra. Coby asistent jsem si osvojil, že důležitější než všechny aspekty techniky je vhodně zvolená hudba :-)

Sleduješ tvorbu iných fotografov? Inšpiruješ sa, resp. máš pod drobnohľadom svoju konkurenciu?

Snažím se ve zdravých dávkách vystavovat současné fotografické sféře, věřím, že je to jediná cesta, jak zůstat dlouhodobě aktuální a zároveň se motivovat žádoucím směrem pro další práci. Je vždy prospěšné porovnávat se s nejlepšími v oboru, spíš než s bezprostřední konkurencí, jakkoliv je to deprimující – vzory možná předurčují i naše vlastní směřování. Z česko-slovenského kontextu se obdivuji například pracem Romana Dietricha a Mira Miranovyche, s nimiž jsem se setkal ve svých začátcích a velmi přívětivě mě ovlivnili.

Zákerná otázka – čo ťa inšpiruje pri tvojej tvorbe? Plníš do bodky zadania, alebo máš väčšinou voľnú ruku?

Kreativní vedení se liší případ od případu, někdy následuji relativně striktní pokyny nebo předlohu, jindy vycházíme jen z hrubé skicy a sám předkládám varianty. Logicky vzato je příjemnější pracovat bez omezení, na druhou stranu je motivující postupovat pod dohledem kompetentního ostříleného kreativce, který nesmlouvavým okem koriguje výsledek k lepšímu, a na takovou spolupráci se vždy s pokorou těším. Při mých zakázkách se snažím být iniciativní a typicky nezůstane jen u fotografování, ale snažím se být nápomocný i ve většině dalších aspektů realizace od výběru kostýmů přes casting po postprodukci. Není to projevem chorobné nedůvěry k delegování úkonů ostatním:-), vnímám to jako součást komplexní služby, pro kterou si nás naši klienti vybrali a samotné pořízení snímku je jen jedním z jejích aspektů.

Ako vnímaš trend dnešnej doby? Lacné zrkadlovky, veľké množstvo mladých fotografov, facebookové “meno priezvisko PHOTOGRAPHY”... je to podľa Teba pre fotografiu prínosom, alebo práve naopak?

Nejspíš to zapadá do soudobé ideologie překotné seberealizace:-) Vítám to, věřím v konkurenci, která tříbí trh s fotografy a nutí vykročit kupředu, nabízet něco navíc, než co pohodlně stačilo před pěti lety. Mrzí mě jedině nedostatek sebereflexe - křiklavé self-promotion a živoucí klišé všech vnějších znaků fotografa, za kterými chybí autentická práce. Je to asi u nás takový kolorit, živit se psaním vlastních životopisů. V Čechách je pak zdálo by se víc samozvaných spektáklů, kteří údajně dobyli celý svět a nikdo je u toho neviděl, než obyčejných lokálních profesionálů. Utvořila se zvláštní kasta jakýchsi meta-fotografů, které jejich práce ani neuživí, v komerční sféře je nikdo nezná a jen tyjí ze své smyšlené legendy - nabízí se paralela s fenoménem profesionálních celebrit, u nichž si už nikdo nevybavuje, čím že se vlastně proslavily. Specifikem je komunita pochybných hochštaplerů poskytujících různé workshopy a instruktážní nosiče srovnatelné s motivačními kazetami do auta „Jak vydělat první milión“. To je podle mě manipulace pro komunitu mnohem nešťastnější, než záplava ambiciózních lidí stižených velkou ctižádostí.

Na záver otázka ako z pracovného pohovoru... kde sa vidíš o 5 rokov?

Velmi rád bych setrval tam, kde právě jsem, fotil lépe, mluvil pomaleji a pracoval míň:-)

Adam, veľmi pekne ďakujem za rozhovor a prajem veľa úspechov.

Děkuji moc za poskytnutý prostor a zájem o mou práci.

Pre viac z Adamovej tvorby sa pozrite na www.adambartas.com