Rozhovor Petr Bambousek

Odbočíme od fotografov, ktorí fotia krásne baby a vyspovedáme jedného z hostí nadchádzajúcej výstavy FOTO SLOVAKIA 2012 - Petra Bambouska. Z ateliéra sa presunieme do tropického pralesa a pred objektívom nám nebude pózovať polonahá "kočka", ale divoká zver, hmyz.  Pozrieme sa na farby, ktoré nevykúzli ani sám Photoshop. 

Ahoj Peter, vďaka, že si prijal ponuku na rozhovor. Začneme klasicky - môžeš sa nám predstaviť a povedať niečo o sebe? Odkiaľ pochádzaš, kde momentálne žiješ a tvoríš, čo si študoval?

Pocházím z příbramska a Příbram je už asi 14 let mým domovem. Vystudoval jsem místní gymnázium a jakmile jsem si vydělal první peníze, opustily mě myšlenky na pokračování ve studiích.

Ako si sa dostal k fotografii? Pamätáš si ešte ako si prvýkrát chytil do ruky fotoaparát?

K focení mě inspiroval kamarád, který vlastnil Prakticu. Bavilo mě sledovat, jak se v hledáčku spojovaly obrazy až byly ostré. Ale nepatřím mezi lidi, kteří si do profilu píšou, jak měli opatlané ruce od vývojky. Zázrak vývoje fotky jsem sledoval kamarádovi přes rameno, nikdy jsem žádnou fotku nevyvolal. Bavilo mě hlavně koukat na svět přes hledáček.

Aký bol tvoj fotografický vývoj? Vedel si od začiatku aký žáner chceš fotiť, alebo si sa ako dosť fotografov vo svojich začiatkoch “hľadal” ?

Zpočátku jsem samozřejmě tápal a zkoušel jsem, co se s foťákem dá fotit. První fotky zachycovaly rostliny, včely, sochy, les. Tehdy to bylo ještě na film, takže jsem vždy netrpělivě čekal na výsledky. Ty mě dost uspokojovaly a díky tomuto sladkému nevědění jsem fotil čím dál tím více. Přirozeně jsem vždy tíhnul k přírodě, a tak se témata stále více blížila tímto směrem. Nevolil jsem žánr podle toho, co by se tak mohlo líbit, ale podle toho, k čemu mám nejblíže. První cestu do světa jsem absolvoval v roce 2002 a bylo to do Kostariky. A pak už to šlo samospádem. Pravdou je, že za své fotky se nestydím tak od roku 2007, takže mi trvalo asi 5 let, než jsem se našel.

A čo fotografické vzdelanie? Si samouk alebo si absolvoval nejakú fotografickú školu? Myslíš, že v dnešnej dobe ešte majú fotografické školy ako napríklad pražské FAMU čo ponúknuť?

Díky izolaci v Příbrami, kde jsem žádného podobně zaměřeného fotografa neznal, jsem se vše učil prakticky sám. Objevoval jsem jistě dávno objevené postupy, ale díky tomu, že to byla má vlastní poznání, měly pro mě asi větší význam než nějaká vyčtená pravidla. Nevím, jestli by mi škola byla nějakým přínosem. Mám pocit, že školy jako FAMU jsou zaměřeny spíše na žánry jakými jsou produkty, zátiší, reportáže, akty, abstrakce apod. Tedy témata, se kterými bych asi nevěděl rady. Navíc nedokážu fotit zakázkově, a kdyby mi někdo zadal úkol ztvárnit cihlu, asi bych to nedokázal. Každopádně si myslím, že vzdělání má vždy nějakou hodnotu, i když patrně ne všechna probíraná témata se dají okamžitě aplikovat. Pokud má mít takové vzdělání nějaký smysl, mělo by se přizpůsobit aktuálním trendům. Pokud to tak je, tak proč ne.

Fotíš wildlife - je to pre teba výhradne zábava, alebo sa tým aj živíš?

Focení mě neživí, ale žiju focením. Nepatřím k lidem, kteří tvrdí, že by mělo focení zůstat jen koníčkem, mě by bavilo se jím živit. Třeba to jednou přijde.

A prečo práve wildlife? Nebolo by pohodlnejšie fotiť peknú babu v ateliéri, ako sa plahočiť v bahne a daždi za zvieratami?

Jak jsem se zmínil, k přírodě jsem měl vždy pevné pouto, takže focení zvířat byla pro mě jasná volba. Focení bab v ateliéru není nic pro mě, celou dobu bych se těšil, až dofotím a půjdu na louku objevovat kouzla motýlů. Bahno a déšť jsou spíš kořením mého focení, většinou se dá fotit celkem pohodlně.

Práve si sa vrátil ak sa nemýlim z Bornea – povedz nám, kde všade si už za fotením bol a ak sa smiem opýtať – ako si výpravy financuješ a čo je k nim potrebné vybaviť?

Rád se vracím do zemí, kde jsem už byl, proto výčet není zas tak oslnivý, jak by mohl být, kdybych byl pokaždé jinde. Navštívil jsem několikrát Belize, Panamu, Thajsko a Borneo, zavítal jsem do africké Gambie a jihoamerického Ekvádoru. Náklady většiny výprav jsem si hradil sám, posledních pár let beru na cesty ostatní fotografy, takže mi na náklady přispívají oni. Kromě důležitých věcí jako jsou očkování, víza a další formality, doporučuji vzít si dost repelentu, náhradní baterie a karty. Také se mi osvědčilo mít s sebou dvě fotografická těla. Sníží se potřeba přehazovat objektivy a máte zálohu pro případ poruchy.

Ideš do fotenia vždy s jasnou predstavou ako budú výsledné fotky vyzerať, alebo sa občas spoliehaš na náhodu?

Často se setkávám s názorem, že focení v tropech není moc o wildlife, protože je tam toho tolik, že se člověk vlastně nemusí moc snažit. Pravdou je, že to v tropech opravdu žije, ale co si člověk nenajde, to nemá. Hodně lidí je z návštěvy pralesa hodně zklamáno, protože jim přijde prázdný. V přírodovědných seriálech to vypadá, že fauna se v tropech tlačí na pár metrech čtverečních. Člověk neví, kam dřív skočit, protože za každým keřem číhá jaguár, stromy jsou plné opic a laguny plné ptactva. Pravda je mnohem komplikovanější a ne tak okázalá. Když si ale najdete cestu, jak prales objevovat, pak se vám ukáže v celé své kráse. Proto mě to do tropů stále táhne, baví mě hledat a objevovat. Před cestou mívám nápady, jak by mohly fotografie vypadat, realita ovšem představy rychle změní a poslední dobou si užívám cesty spoléhající na okamžité nápady. Fotky, které tak vzniknou, jsou často originální, i když jich v důsledku není tolik, kolik by mohlo být u cílené výpravy. Samozřejmě nejezdím do „země nikoho“, ale na pečlivě vytipované lokality s dostatkem potenciálu pro focení.

Môžeš nám povedať ako vyzerá Tvoja fotovýbava? Je podľa Teba dôležité mať tú najdrahšiu výbavu, alebo je to nepodstatné?

Aktuálně fotím s Canon EOS 5D Mark II, Canon EOS 60D,  Canon 400mm/5,6, Sigma 150mm/2,8 OS a Tamron 17-50mm/2,8. Tato výbava je odrazem mých potřeb a finančních možností. Má svoje omezení i přednosti. Zastávám pravidlo, že člověk by měl maximálně využít možností, které mu jeho technika přináší na úkor vzdychání, že lepší technika by mu zajistila lepší fotky. Znám hodně lidí, kteří mají techniku snů, ale výsledky, které s ní dosahují, tomu moc neodpovídají. Osobně vím přesně co chci fotit a k tomu jsem si pořídil techniku. Kdybych měl neomezené finanční možnosti, patrně jediná věc, která by do mé výbavy přibyla, by byl Canon 300/2,8 a místo Tamronu bych zvoli Canon 17-40/4, který podporuje full frame. Neprahnu po novinkách, maximálním ohnisku, ani maximálním počtu snímků za vteřinu. Myslím, že jsem si našel cestu, jak tvořit fotografie, a limity vidím spíše v rukách než v technice. Každopádně si myslím, že kvalitní technika je důležitá a to nemusí znamenat vždy tu nejdražší.

Je niečo, čo Ťa pri fotení dokáže rozrušiť, nahnevať?

Nejčastěji je to moje neschopnost. Pak okolnosti, jako jsou komáři nebo příchozivší lidé, kteří se přijdou podívat, co to dělám. Toho jsem si vrchovatě užil v Gambii. Tam jsem byl jen jednou, takže většinou je to moje neschopnost a komáři.

Sleduješ tvorbu iných fotografov? Inšpiruješ sa, resp. máš pod drobnohľadom svoju konkurenciu?

Tvorbu jiných fotografů sleduji pravidelně, i když se paradoxně motivům, které na fotkách vidím, snažím vyhýbat. Často se až úskostlivě bráním fotit na místech, kde už někdo byl. Mnohem více mě baví objevovat s nejistým výsledkem, než donekonečna obíhat místa tak říkajíc na jistotu. U nás v Čechách se vžil takový rituál vyrazit hromadně na místa, odkud někdo přivezl pěkné fotky. Jeden člověk přijede a je v zápětí následován několika skupinami dalších, kteří chtějí mít taky takové fotky. Pro mě je to celkem užitečné sledovat, abych věděl, jakým místům se mám vyhnout.

Ako vnímaš trend dnešnej doby? Lacné zrkadlovky, veľké množstvo mladých fotografov, facebookové “meno priezvisko PHOTOGRAPHY”...  je to podľa Teba pre fotografiu prínosom, alebo práve naopak?

Myslím, že doba to umožňuje a ti chápavější se chopili příležitosti. Dnes se dají levně pořídit profi webové stránky, na ně vypsat dostatečně profi techniku a mnoha lidem to stačí. Mám pocit, že se vžil obdiv k vlastnění profi techniky a výsledky jsou jaksi vedlejší. Pro fotografii to asi přínosem není, jen málo z takových fotografů přinese něco nového. Touha „fotit jako někdo“ bohužel žene do přírody lidi, kteří o ní mnoho nevědí, a fotograf přírody se poslední dobou stává synonymem vandala. To mě na tom mrzí asi nejvíc. Je to dáno touhou mít všechno hned, teď a tady. Málo kdo chce čekat, učit se z vlastních chyb a hledat nové postupy, lidé mají rádi pohodlí objeveného.

Na záver otázka ako z pracovného pohovoru... kde sa vidíš o 5 rokov?

Sedím pod stromem na Borneu, obdivně sleduji dosud nepopsaný druh žáby a mám vybité baterie.

Petře, veľmi pekne ďakujem za rozhovor a prajem veľa úspechov.

Pre viac z Petrovej tvorby sa môžete pozrieť na jeho web: www.sulasula.com