Tamara Černá

Dovolím si tvrdiť, že portréty ľudí patria medzi najemocionálnejšie fotografie. Nemám na mysli chladné komerčné fotografie na maturitné tablo. Mám na mysli človeka v krátkom časovom okamihu, kedy v očiach, v tvári a reči tela sú zachytené celé príbehy.  Možno sa na prvý pohľad zdá, že úloha fotografa je tu iba štatistická, dokumentárna a vôbec nemôže prostredníctvom takejto fotografie ukázať svetu svoje videnie.  Omyl! Fotograf ľudí číha na svoje zdelenie prostredníctvom inej osoby. Čaká na záblesk radosti v detských očiach, čaká na závan nostalgie v stareckej tvári, čaká na zmyselnú jemnosť sviežej dievčenskej pokožky. Zmrazí odraz svojho vnútra v tom okamihu, kedy cíti, že nastal ten pravý moment, kedy sa celé jeho rozpoloženie zhmotní v geste, mimike, tajomnom záblesku čohosi v človečenstve portrétovaného.

Súzvuk oboch aktérov na scéne musí byť dokonalý, aby kumulatívne vyústili dva svety do jedného snímku. Celý proces je ako Bachova suita č.1 pre sólové violončelo, akurát na konci nepríde drásajúci sláčik v strunách, ale lahodný zvuk uzávierky. Dosiahnuť tento status je vrcholom umenia v tejto oblasti. 

Človek, s ktorým som mal tú česť viesť nasledujúci rozhovor, je Tamara Černá. Baletný majster, repetítor v Národnom divadle Moravskoslezskom Ostrava. Takže opäť zahraničie a opäť oku a duši lahodiace fotografie.

Nick na ephoto: SofiG

Osobná stránka: tamaracerna.wz.cz/tc/ 

Videoprezentácia fotografií: http://www.youtube.com/user/SofiGfoto 

Tamarka, čo pre teba znamená fotografia ľudí?

Fotím nejraději život, lidi, emoce, prožitky, reakce. Miluji životní situace a intimní zpovědi vykreslené třeba v jediném pohledu. Na fotkách nemusím mít nutně jen lidi (což preferuji), ale pokud je tam něco jiného (zvíře, nebo třeba věc), chci, aby tam byli zachyceni tak, jakoby prožívali lidské životní situace tak, jak to prožívám já. Prostřednictvím těchto herců povídám o sobě, tak to cítím, proto miluji především streetfoto a reportáž.

Bolo hneď jasné, odkedy si prvýkrát chytila fotoaparát, že toto je oblasť fotografie, v ktorej sa vidíš, alebo si prešla napríklad aj krajinkami..?

Nikdy jsem nefotila krajiny, přestože obdivuji všechny typy fotek i samotné pohledy na krajinu miluji.

Mám ráda při focení akci. Fotím rychle, musí se stále něco měnit a dít. Je to zvláštní, protože v osobním životě jsem vysloveně člověk pomalý.

V tvojej galérii sa nachádzajú portréty hlavne  z exteriéru. Akú techniku používaš na fotenie vonku?

Mám dva fotoaparáty: Canon 350 a 30D. Ten druhý jsem dostala od jednoho fotografa před nějakou dobou. Mám jich více, ale prakticky nejčastěji používám pevné 50mm a 85mm oba Canony. Starší fotky jsou focené Sigmou 105 -  to však nemluvím o těch celkem nejstarších.  Moje výbava je však o něco větší, jen tyhle skla patří k nejlepším co mám,proto se od nich nemůžu odtrhnout.

Prezraď nám, ako dokážeš pritiahnuť toľko modeliek a modelov pred objektív? Hm.. vlastne chápem, že veľa ľudí by sa rado nechalo tebou portrétovať, ale kde týchto ľudí získavaš pre svoje fotenie?

Lidi oslovuji na ulici, přesněji obvykle na náměstí. Zatáhnu je někam do podjezdu, když jsou ochotní pomoct a než se vzpamatují, pustím je domů. Speciálně fotím (po domluvě) především známé a kamarády, nemám žádné modelky.

Je tvoja tvorba ovplyvnená nejakým svetovým fotografom? Máš svojich obľúbencov, ku ktorým chodíš pre inšpiráciu?

Ne, není... tedy naopak každého z nás něco ovlivňuje od dětství, výchova, nebo to co jsme viděli.

Já mám vysokoškolské vzdělání uměleckého směru, takže mě ovlivnilo asi mnoho vjemů, ale nikoho jsem nikdy vědomě nenásledovala, nevěřím v tuto cestu. Raději špatně po svém než něco opakovat. To je můj pohled na inspiraci jiným a slavnějšími. Na obrazy slavných se koukám jen a jen pro potěšení a jako pouhý divák.

Viem, že konečná stanica fotografií nie je iba web, ale máš za sebou aj niekoľko výstav. Aké mávaš ohlasy?

Teď to bude znít asi hloupě, ale na své výstavy nechodím a na ohlasy návštěvníků se neptám, ale snad to, že mám stále další nabídky na další výstavy by se dalo nazvat jakýmsi kladným ohlasem????

To ma podrž! Nechodíš ani na vernisáž?

Že je to špatně, Ti beztak nikdo neřekne. Na otevření chodím tam, kde galerista trvá na vernisáži. Pokud na tom netrvá, obejde se výstava beze mne. Myslím, že výstava je o fotkách, ne o mě a protože žiju hodně v ústraní, nemám ani dost fotografických známých pro taková setkání.

Hm.. zaujímavý pohľad.. ja by som napríklad chcel podať ruku S. Dalímu pri nejakom jeho obraze :) Existuje fotografický sen, ktorý by sa ti mohol splniť?

Tomu dobře nerozumím. Co myslíš pod pojmem fotografický sen?

Či túžiš napríklad ísť do exotickej krajiny fotiť ľudí, alebo chceš nejaký špičkový fotoaparát, alebo chceš robiť výstavu v New Yorku.. :)

Chci všechno! Jsem blázen. Chci to všechno a hned! Promiň, jsem poděs :)

Veľa fotografov, ktorí sú  už dlhšie závislí na tomto krásnom koníčku, majú nejeden zaujímavý príbeh v spojitosti s fotením.  Máš aj ty ten svoj príbeh, o ktorý by si sa mohla snami podeliť?

Nevím, asi nemám, ale pro mě se otevřel nový svět. Moje práce mně celý život držela daleko od lidí. Znala jsem jen úzký okruh kolegů a nyní chodím mezi "normální" lidi. Když je vyfotím (třeba při streetovkách), tak se s nimi pak dávám do řeči. Nefotívám nikdy zdálky, proto se potom obvykle kontaktujeme. Můžu poslouchat jejich starosti, nálady, pocity, životní příběhy a zkušenosti. Je to fantastické. Je to jedním z největších mých zážitků.

Všimol som si, že pred nedávnom si začala svoje fotografie spájať do videoklipov a k nim pridávať  hudobný sprievod. Priznávam, že  takéto výrazové  umocnenie sa mi páči.

Byl to jen takový nápad. Víš, fotím ucelené série a na to není prostor v českých fotografických galeriích. Vidět moje fotky je dobré spíše na výstavách a proto jsem vyzkoušela tuto cestu udělat takovou malou výstavu na internetu. Dělám to prakticky pro svou radost vždy jako odraz nějaké mojí nálady. Jsem ráda, že se to lidem zalíbilo.

Na našom fotoportáli nie si dlho a pýcha mi nedovolí pomlčať o tom, že v tvojej účasti tu medzi nami mám tak trochu prsty ja :), ale čo hovoríš na stále utvárajúcu sa komunitu ephoťákov?

Musím s politováním říct, že se tak málo pohybuji aktivně na galeriích (i té vaší), že bych se neodvážila udělat nějaký zobecňující soud. Pokud mi čas dovolí, ráda nakouknu na to, co mě zrovna osloví. Nevyhledávám konkrétní autory, ale nálady a pocity ve fotkách. Proto třeba jen listuji a užívám si to. Nesnažím se dělat nějaká zhodnocení toho, či onoho. Vybírám si, co se mi líbí a to si užívám. A tady u vás je rozhodně co prohlížet.

Na konci prejdem k začiatku. Pamätáš si, kedy vznikla tvoja prvá fotografia? Nebodaj aj aká to bola?

První fotografie? Myslíš v dětství???

No ak si prvýkrát fotila v detstve.. :)

Moje dětství je hodně vzdálené J, ale pamatuji si fotoaparát, který jsme měli. Byl po tatínkovi, ten mi moc brzy zemřel, tak měl (ten foťák) speciální cenu pro mě. Byl to Ljubitěl :) Pamatuji si, jak mi to maminka vysvětlovala, ale záhy ho dala pryč. Nikdy jsem nefotila a ani jsem nebyla nikdy moc focená (když nepočítám fotografie, které vznikaly u nás v práci). Focení je u mě věc, která nemá dlouhou historii.

Tamarka, ďakujem veľmi pekne za rozhovor!