Proč si téměř každý fotograf myslí, že je výjimečný?

Dnešní téma navazuje na předchozí články o levelech a “je fotograf umelec?”. Oba články se trošku trefovaly do přebujelého ega fotografů, kteří ve své mysli vystoupali ve třech krocích na fotografický “olymp”.

První krok byl zakoupení zrcadlovky s velkým objektivem, druhý krok bylo přečtení knihy “jak lépe fotografovat” a třetí krok už bylo jen formální zařazení se mezi fotografické bohy, a to vyfocením některého z líbivých témat (o tom píšu ZDE).  Ti nejotrlejší prošli těmito třemi kroky klidně za několik dní :)

Pokud se na jejich “díla” kouká někdo, kdo se trochu orientuje ve focení a nebo prostě jen má dar estetického cítění tak si určitě klade otázku : “jak je možné, že jsou k sobě tak nekritičtí?, copak to nevidí , že jejich fotky mají maximálně průměrnou úroveň? “

Moje odpověď zní : “NE NEVIDÍ ! ” a nezlobte se na ně, v podstatě za to nemohou .

Citát na toto téma : „Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.” B.Russel

Před 15lety lety dva chytří pánové zjistili formou výzkumu něco, čemu dnes říkame Dunning Krugerův efekt . Jedná se o to, že čím je člověk hloupější, tím méně je schopen si to uvědomit a tím vyšší mínění o sobě má. Netýká se to samozřejmě jen inteligence, ale veškerých dovedností či vědomostí. To znamená, že pokud seřadíme jakoukoli skupinu (fotografů, malířů, truhlářů, řidičů, komiků atd.) od nejhoršího po nejlepšího (na základě reálných výsledků), tak při sebehodnocení dosahuje vždy nejvyšší úrovně ta skupina nejhorších, zatímco ti nejlepší jsou ve svém sebehodnocení střídmější . ( Většinou tak ti vzdělanější činí proto, že prostě očekávají, že jejich dovednosti či znalosti jsou natolik “běžné”. Prostě už zapoměli, kolik tréninku či studia již danému oboru věnovali.


Zajímavá situace ale nastává po vyhodnocení jejich dovedností a předložení “zpětné vazby“ tedy nejhorší vidí, že byl vyhodnocen jako nejhorší a naopak . Zatímco ti dobří na základě předložených výsledků své sebehodnocení mírně zvýší, tak ti nejhorší nejsou schopni příjmout předložený fakt a nadále bez “poskvrny” udržují svoje vysoké sebehodnocení na původní úrovni.

Jen velmi nízké procento lidí s vysokou Inteligencí, kteří se nachází mezi podprůměrem v určitém oboru je schopno přijmout realitu a ná základě toho udělat “opravné opatření” čili buď zreální své sebehodnocení a nebo se vrhnou do studia (tréninku) aby se dostali na vyšší úroveň  (čest a sláva takovým).

V případě průměrných a podprůměrných fotografů, kteří čelí této konfrontaci, vypadá nejčastější “sebeobrana” takto : “já jsem to tak chtěl”, “Vy tomu nerozumíte “, “s Váma se nebudu vůbec bavit” (nejste mě hodni), ale úplně nejčastěji nastává úplné vynechání argumentace a rovnou přechází do útoku formou některé z primitivních forem , které můžete najít v nízkých patrech “Grahamovy argumentační pyramidy” ( viz.obrázek ).

V případě, že nezabírá ani jedno, vymění “cílovou skupinu” diváků za jinou, kde nebudou konfrontováni s realitou.
A nebo začnou vytvářet “sekty” přátel, kteří se jich vždy zastanou a díky pravidelnému vzájemnému chválení získají jasný důkaz o svých kvalitách :).


Další z hojně využívaných způsobů, který “přebije konfrontaci” je nákup vlastní hodnoty . Lidé jsou schopni utratit nemalé prostředky za nákup virtuálních “likerů” na facebookových stránkách, nebo “investují” do vlastních výstav či knih, či se snaží “lajkováním” stovek fotek denně koupit “odplatu”, eventuelně několik hodin denně obesílají všechny soutěže, které najdou na internetu nebo v časopisech.

Na téma příjmání kritiky jsem napsal samostatný článek “o kritice a sebevědomí”, který to hlouběji rozebírá.

Uvědomění si, že existuje DK efekt napříč celou společností je vlastně dobrá zpráva. Mnohým vysvětluje ten paradox mezi sebevědomím a reálnou schopností a taky vyjasňuje, že namáhat se s vysvětlováním realného stavu nemá smysl. Ano vím co chcete říct, že já sám jsem to teda pořád nepochopil. … jenže já to pochopil, jsem “Don Quijote” a povedu svůj věčný a marný boj, který hlavně slouží pro pobaveni čtenářů a hledání těch pár inteligentních lidí, kteří díky tomu nakopnutí “nesejdou z cesty”.

Jak poznáte, že jste dobrý fotograf?

Trochu to zjednoduším, ale určitá poznávací znamení, které by Vám mohla pomoct existují.

Jste schopni definovat vlastní autorský přínos vámi prezentovaných fotek ?

Nápověda:

• Ostrost, správná expozice, rozostření pozadí apod. nejsou autorský přínos, ale technické vlastnosti použitého vybavení.
• Kompozice ve zlatém řezu, správné nasvícení bleskem, převod do “black and white” či jiné formy ladění fotek v počítači, jsou jen základní dovednosti.
• To co byste měli ve svých fotografiích najít, je práce se světlem, která byla jedinečná v rámci dané situace, stíny, zapracování popředí a pozadí + zasazení objektů do celkové scény, práce s lidmi (přirozenost), sdělení, překvapivost, objevná práce s tvary a liniemi, nacházení souvislostí, jedinečnost situace, místa či fotografovaného objektu.

Fotografové obdaření talentem, tuto přidanou hodnotu vytvářejí automaticky a podvědomě, kdežto fotografové bez talentu (mezi které se řadím i já) k tomu stejnému musí dojít velmi dlouhým studiem a tréninkem.

Někde jsem se dočetl, že každý člověk se může stát “borcem” (odborníkem) v jakémkoli oboru, kterému věnuje minimálně 2.000 hodin intenzivního studia ( a tréninku). Myslím si, že je v tom dost pravdy. Pokud tedy nejste extrémně talentovaní, zeptejte se sami sebe, jestli splňujete tuto podmínku a máte odpověď.

Závěr

Přeji všem, kteří chtějí být opravdu dobří, aby našli vůli a odhodlání se zlepšovat (ať už jsou na jakékoli úrovni) a neupadli do pohodlného sebeobelhávání. No a pokud nemáte tyto ambice, o nic nejde. Focení je krásné, i když používáte fotoaparát jen jako záznamník situací, které Vám jednou budou sloužit jako hezká připomínka toho co jste zažili či viděli a na tom nevidím nic špatného, naopak .

Příklady : Všiml jsem si za ty roky co jsem v kontaktu s fotografy, že talent se pozná už ve fotografických začátcích tím, že talentovaní začátečníci jsou schopni rozeznat kvalitní fotky ostatních přesto, že ješte nejsou schopni takové vytvářet. (poznáte rozdíly - viď. níže? )

Váš Marcel

PS: Pokud se Vám mé články líbí a chcete mne podpořit tak sdílejte a doporučujte svým přátelům. Dík

Zdroj: www.marcelkonecny.com