Photopointy

Väčšina návštevníkov Nového Zélandu začína alebo končí svoje putovanie po krajine v Aucklande. Pre mnohých z nich je to len krátka zastávka po prílete alebo tesne pred odchodom a na prehliadku mesta im neostane veľa času. Je to však škoda. Hoci hlavným lákadlom Nového Zélandu je príroda vo všetkých svojich podobách, Auckland ponúka takisto prekvapivo veľa. Pozývam vás na krátku prechádzku jeho zákutiami.

ŠAMANSKÝ FESTIVAL - nepopsatelné chvíle emocí. Rozpíchaná těla, ostré bodce, výjevy plné vášní. Gejzíry barev a vjemů. Vznešené tance hladí na duši. Eskalace tváří a etnik barevného Tibetu.

Současná cesta je pestrá. V Bhútánu jsme se s velvyslancem z Delhi Mílou Staškem postupně setkali s králem, královnou, premiérem, zajímavými ministry… Díky tomu můžeme plánovat další unikátní akce do atypických a izolovaných oblastí.

Země spirituální síly. Nejdůležitější horou duchovna není Everest, ale Kailás... Vládne zastavenému času, drží svá mystéria pod pokličkou izolace. „Původno“ zde přežilo až do dnešních dnů. Zatím…

História územia súčasného Turecka je stará ako história samotného ľudstva. Toto územie, známe ako Anatólia a predtým ako Malá Ázia,

Etiopie je jednou z kulturně, historicky i přírodně nejzajímavějších zemí Afriky. Je také jedinou zemí kontinentu s původním obyvatelstvem, která nebyla nikdy kolonizována evropskými velmocemi a to velkou měrou přispělo k zachování tradičních kultur a jejich různorodosti. V celé zemi se dnes hovoří téměř osmdesáti jazyky a dialekty.

Kdo ještě nebyl v Indonésii, měl by se rychle pospíšit. A kdo tam už byl, určitě se chce zase vrátit, protože jediné, co se v této zemi prudce nemění, jsou jen usměvavé tváře domácích. Už po pár chvílích si uvědomíte, že to, proč se cítíte tak nějak "jinak", je vlastně množství laskavých úsměvů, upřímného zájmu a přátelských gest věnovaných právě vám.

„Tohle je Barma. Země zcela jiná, než cokoli, co znáte.“ Řekl Kipling a věděl, o čem mluví. Barma byla jedinečná už tenkrát a je ještě více jedinečná po desetiletích izolace od zbytku světa. Globalizace sem nevkročila, muži chodí v dlouhých sukních londží, ženy nosí tanaku, zvláštní bílou pastu na obličeji. Lidé žijí v naprosté chudobě a na každém rohu najdete pagodu z pravého zlata. Život lidí i chod státu je řízen předpověďmi astrologa a…

Ak uvažujete, kam by ste sa najbližšie vybrali za fotoúlovkami prinášame vám cestovateľský tip.

Druhý deň pobytu v Nikkó začíname trochu netradičnými raňajkami. Na provizórnom stole pred recepciou v našom rjókane sa týči veľka misa plná ťažko identifikovateľnej hmoty. Na jej vrchole tróni naberačka na zmrzlinu s vyklápacím mechanizmom. Na výber sú ešte párky pre trpaslíkov, plátky igelitom potiahnutého syru, čierny čaj, instantná polievka a sladké pečivo.

Na konci januára roku 1543 sa v jednej japonskej šľachtickej rodine narodil chlapec menom Takečijo Macudaira. Neplnoletým rodičom, ktorí boli naviac nevlastnými súrodencami. Chlapec vyrastal uprostred neustálych bojov vzájomne súperiacich rodinných klanov a už ako šesťročný bol unesený. Hovorí sa, že zvyk je železná košeľa a v prípade mladého Takečijiho to platilo obzvlášť.

Keď som pred časom navštívil austrálske Melbourne, jedným z najväčších prekvapení bola pre mňa miestna graffiti komunita. Podotýkam, že prekvapením príjemným. V prípade graffiti tomu býva spravidla naopak. Melbournskí umelci ulice ma však presvedčili, že sprejerské čarbanice môžu mať aj estetické kvality.